# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 525/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 525/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.525.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 10. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: vlastnictví, náhrada
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2; 20/1992 Sb., čl.; 229/1991 Sb., § 20 odst.3; 42/1992 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2003 zrušení v záhlaví citovaných výroků rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Stěžovatel se domnívá, že postupem krajského soudu byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 2, 4 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.

Ze sdělení Okresního soudu v Jičíně bylo zjištěno, že stěžovatel dne 28. 8. 2003 podal proti napadenému rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Vzhledem k nejnovější judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí 2. sekce tohoto soudu ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a rozhodnutí téže sekce z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99) vychází Ústavní soud z názoru, že včasnost a přípustnost ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, případně i nalézacího soudu až poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání bez ohledu na způsob vyřízení, budou zachovány. V takovém případě pak lhůta pro podání ústavní stížnosti začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (Sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.). Z toho současně vyplývá, že v případě podání dovolání bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh podaný stěžovatelem není přípustný.

Vzhledem k výše citovanému sdělení Ústavního soudu bude moci stěžovatel poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodne o jeho dovolání, napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale zůstane mu zachována lhůta i k napadení rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu.

Soudce zpravodaj tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu návrh jako nepřípustný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-525/03-03)