# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 511/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 511/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.511.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 3. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/omezení, stavba
- Dotčené předpisy: 137/1998 Sb., čl.; 2/1993 Sb., čl. 11; 50/1976 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé ústavní stížností ze dne 26. 9. 2003, kterou rozšířili podáním ze dne 11. 2. 2004, navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a domáhali se také ochrany proti nečinnosti orgánu veřejné moci. Současně s ústavní stížností podali návrh na zrušení § 78 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, přezkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k projednání, mj. se zabýval přípustností návrhu. V přípise ze dne 24. 3. 2004 uvedl Krajský soud v Plzni, že stěžovatelé podali žalobu proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 2 - Slovany ze dne 29. 1. 2003. O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Protože stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, je jejich návrh na zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci nepřípustný. V případě, že i po vyčerpání všech procesních prostředků budou stěžovatelé toho názoru, že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, mají možnost obrátit se opět s ústavní stížností na Ústavní soud. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku.

Stěžovatelé také namítali porušení svých práv, ke kterému mělo dojít jiným zásahem orgánu veřejné moci, spočívající v jeho údajné nečinnosti. I v tomto případě je nutno vyčerpat všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Od přijetí zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, zaručuje ochranu proti nečinnosti správního orgánu i obyčejný zákon [viz ust. § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. I v této části je tak návrh stěžovatelů nepřípustný.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

K podání návrhu na zrušení ustanovení zákona jsou stěžovatelé legitimováni pouze v případě, když aplikací určitého zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která přímo zasahuje do sféry ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci a jestliže je návrh na zrušení jiného právního předpisu podán spolu s touto ústavní stížností [§ 74 zákona o Ústavním soudu]. Protože však byla ústavní stížnost odmítnuta, odpadla podmínka projednání návrhu na zrušení ustanovení zákona podle ust. § 74 zákona o Ústavním soudu [viz podobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, C.H.Beck, Praha 1996, str. 351]. Ústavní soud se tak nezabýval návrhem na zrušení ust. § 78 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-511/03-03)