# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 510/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 510/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.510.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 3. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, smlouva
- Dotčené předpisy: 513/1991 Sb., § 446, § 262 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou dne 15. 8. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod (dále též "Listina"). Dne 20. 2. 2004 bylo Ústavnímu soudu sděleno Okresním soudem v Mladé Boleslavi, že Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím ze dne 30. 7. 2003, č.j. 32 Odo 964/2002-98 napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Tuto skutečnost Ústavní soud následně ověřil na oficiálních stránkách Nejvyššího soudu ČR (www.nsoud.cz/rozhod.php), kde je toto rozhodnutí veřejně vystaveno.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v § 75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že podané dovolání představovalo procesní prostředek, který zákon poskytoval k ochraně práv stěžovatele, a jehož podáním bylo podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§ 75 odst. 1 zákona]. Řízení u obecných soudů pokračuje dále.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 15. března 2004

Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-510/02-02)