# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 501/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 501/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:1.US.501.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 3. 2023
- Datum zveřejnění: 9. 5. 2023
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: byt, společenství vlastníků jednotek, příslušnost/věcná, vlastnické právo/ochrana
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.1; 67/2013 Sb.; 89/2012 Sb., § 1180, § 1181; 99/1963 Sb., § 9 odst.2 písm.l

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností jsou napadena rozhodnutí obecných soudů vydaná ve dvou řízeních vedených mezi týmiž účastníky (o žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovatelům o zaplacení dále uvedených částek).

2. Z dříve zahájeného řízení vzešly nadepsané rozsudky Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") a Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud"), jimiž byla stěžovatelům pravomocně uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku 98 524 Kč s příslušenstvím (z titulu neuhrazených příspěvků na správu domu a pozemku a stanovených záloh na služby) a nahradit náklady řízení. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné.

3. V dalším řízení, vedeném u nalézacího soudu pod sp. zn. 9 C 38/2022, o zaplacení 31 352,02 Kč s příslušenstvím (na témže skutkovém základě, pouze za jiné období neuhrazených plateb), vydal Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") k námitce stěžovatelů napadené usnesení, kterým rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

4. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle žalob vedlejšího účastníka (z nichž minimálně s jednou byl již v řízení před obecnými soudy úspěšný, jak plyne z napadených rozhodnutí) stěžovatelé jako vlastníci bytové jednotky a členové vedlejšího účastníka nehradí měsíční příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na vyúčtování služeb. Navzdory srozumitelným, logicky odůvodněným rozhodnutím obecných soudů a jasnému znění § 9 odst. 2 písm. l) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb, stěžovatelé nadále vyjadřují přesvědčení, že věc náleží v prvním stupni k projednání krajským soudům.

7. Zjednodušeně řečeno, stěžovatelé spatřují porušení svých základních práv ve skutečnosti, že v předmětném bytovém domě byly proti jejich vůli vybudovány výtahy a je na nich nárokována poměrná část pořizovacích a provozních nákladů. Předkládají Ústavnímu soudu - znovu - argumenty o protiprávnosti rozhodnutí členů vedlejšího účastníka o vybudování výtahů a nedbají přitom, že jimi opakovaně nastolovaná otázka byla již v dřívějších soudních řízeních pravomocně - tedy s konečnou platností - vyřešena (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 648/21 ze dne 22. 4. 2021, usnesení sp. zn. III. ÚS 3506/20 ze dne 26. 1. 2021; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Sice jinak, než by si stěžovatelé přáli, to samotné však o porušení jejich základních (ani jiných) práv nesvědčí.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-501/23-1)