# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 494/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 494/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.494.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 3. 2019
- Datum zveřejnění: 11. 4. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
- Klíčová slova: pracovní úraz, újma, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2; 221/1999 Sb., § 1; 99/1963 Sb., § 104 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhal na žalovaném zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím z titulu ztížení společenského uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem při výkonu služebních povinností příslušníka žalovaného se zařazením u Vojenského útvaru 1825 Tábor, který utrpěl dne 31. 5. 2011. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením č. j. 14 C 64/2018-11 ze dne 20. 6. 2018 řízení zastavil z důvodu nedostatku pravomoci soudu s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena ministrovi obrany. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí obvodního soudu jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné odmítl.

Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že odkaz soudů na to, že o věci má být rozhodováno ministrem obrany, je nepřípadný, protože dle jeho názoru příslušný orgán již o kvalifikaci úrazu rozhodnul a posoudil jej jako pracovní. Plnění z titulu bolestného, ztráty na výdělku a náhrady účelně vynaložených nákladů mu přitom již bylo poskytnuto. Věc tak měla být projednána v občanském soudním řízení. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud stěžovateli přiléhavě vyložil, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a příkladmo odkázal na své usnesení sp. zn. 21 Cdo 1194/2013 ze dne 7. 8. 2014, dle něhož pravomoc k projednání a rozhodnutí věci vyplývající z právních poměrů vojáků z povolání po 1. 12. 1999 zákon nesvěřuje soudu, nýbrž správním orgánům. Tuto otázku již řešil, ve shodě s citovaným usnesením Nejvyššího soudu, i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, a to v usnesení č. j. Konf 11/2018-16 ze dne 15. 1. 2019 (dostupné na www.nssoud.cz). Projednání a rozhodnutí o dané věci soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení tedy brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který musel obvodní soud řízení nevyhnutelně zastavit. Rozhodnutím soudů nelze v tomto ohledu nic vytknout. Domnívá-li se stěžovatel, jak to naznačuje i nyní v ústavní stížnosti, že k podání žaloby jej vedly "extrémní průtahy, spíše naprostá nečinnost orgánů veřejné správy", pak ovšem přehlíží, že k nápravě takového stavu jsou mu k dispozici procesní prostředky v řízení před správními orgány, jakož i ve správním soudnictví, nikoli ale civilní žaloba.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-494/19-1)