# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 490/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 490/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.490.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 3. 2005
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: vlastnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1; 209/1992 Sb., čl. 6 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Úřad pro civilní letectví ČR (dále jen "ÚCL") rozhodnutím ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád; dále jen "s.ř."), přerušil správní řízení zahájené dne 18. 5. 2004 ve věci žádosti Ing. M. S. (dále jen "stěžovatel") a společnosti MORAVAN-AEROPLANES a.s. o změnu zápisu vlastníka letadla Z 143 Lsi v.č. 0042, poznávací značky OK-LSI (dále jen "letadlo") v leteckém rejstříku ČR.

ÚCL v odůvodnění v prvé řadě uvedl, že dne 18. 5. 2004 stěžovatel jako nový vlastník současně se souhlasem společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s., podal žádost o změnu zápisu vlastníka letadla doloženou opisem kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2003. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2004, č.j. 26 K 29/2001-204, byl ustanoven předběžný správce majetku uvedené společnosti. V souladu s ustanovením § 9c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"), může dlužník nakládat s majetkem jen se souhlasem předběžného správce, jinak je jeho právní úkon neúčinný. ÚCL poukázal na to, že stěžovatel (žadatel) nepředložil souhlas předběžného správce s převodem vlastnictví k letadlu dlužníka (tj. společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s.), čímž vznikla překážka, pro kterou nelze ve správním řízení pokračovat. ÚCL proto musel řízení přerušit.

Rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ČR ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní především uvedl, že dne 14. 11. 2003 uzavřel se společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s., kupní smlouvu na prodej konkrétně uvedeného letadla s odkládací podmínkou spočívající v jeho právu oznámit prodávající, že na uzavřené kupní smlouvě trvá. Dne 8. 4. 2004 došlo k naplnění odkládací podmínky a smlouva se dle stěžovatele stala právně perfektní. Dne 13. 4. 2004 byla společně stěžovatelem a společností MORAVAN-AEROPLANES, a.s., řádně sepsána a podepsána žádost o změnu vlastníka (dále jen "Žádost"), která byla následně podána u ÚCL. Krajský soud v Brně nejprve citovaným usnesením jmenoval předběžného správce konkurzní podstaty společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s., a následně usnesením ze dne 18. 6. 2004 č.j. 26 K 29/2001-524, prohlásil na uvedenou společnost konkurz. Stěžovatel dále uvedl, že ÚCL napadeným usnesením - z důvodu nedostatku souhlasu předběžného správce konkurzní podstaty - přerušil správní řízení o vydání osvědčení o zápisu letadla do leteckého rejstříku. Stěžovatel poukázal na to, že ÚCL tak rozhodl bez ohledu na to, že kupní smlouva a Žádost byly uzavřeny, resp. sepsány ještě před jmenováním předběžného správce, který následně zapsal letadlo do soupisu konkurzní podstaty úpadce (tj. společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s.).

Stěžovatel má především za to, že napadeným usnesením ÚCL došlo k porušení jeho základního práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tj. práva vlastnit majetek a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "DP"), tj. práva na pokojné užívání majetku. Stěžovatel se v této souvislosti domnívá, že ÚCL byl na základě řádně podané Žádosti povinen změnu vlastníka provést, neboť v okamžiku uzavření kupní smlouvy a sepsání Žádosti konkurz na prodávající společnost MORAVAN-AEROPLANES a.s. prohlášen nebyl. Stejně tak ještě nebyl jmenován ani předběžný správce konkurzní podstaty této společnosti. "ÚCL tedy měl rozhodnout o změně vlastníka na základě kupní smlouvy a řádně sepsané, podepsané a podané Žádosti o změnu vlastníka, a to bez požadavku na doložení souhlasu předběžného správce konkurzní podstaty, kterého s ohledem na uzavření kupní smlouvy a sepsání Žádosti předcházející ustanovení správce nebylo třeba". Stěžovatel se domnívá, že v důsledku neoprávněně přerušeného řízení o změně vlastníka bylo předmětné letadlo zapsáno do soupisu konkursní podstaty prodávajícího a stěžovatel byl následně nucen letadlo vydat správci konkurzní podstaty. ÚCL se navíc uvedeným usnesením o přerušení řízení "dopustil zbavení" vlastnického práva de iure (neboť přerušil nabývací proces stěžovatele) i de facto (neboť v důsledku povinnosti vydat letadlo správci konkurzní podstaty došlo k faktickému odejmutí vlastnického práva stěžovatele).

Stěžovatel dále tvrdí, že napadené rozhodnutí ÚCL je v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces zakotveným v čl. 36 Listiny. Dle jeho názoru se ÚCL neoprávněným a bezdůvodným přerušením řízení dopustil "klasického případu denegatio justitiae". Stěžovatel dále uvedl, že mu navíc nebylo do data podání ústavní stížnosti napadené rozhodnutí řádně doručeno a až na několikátou urgenci jeho právního zástupce týž obdržel faxovou kopii napadeného rozhodnutí.

Stěžovatel současně uvedl, že proti napadenému rozhodnutí jsou vyloučeny opravné prostředky a nemá možnost navrhnout, aby byla správnost postupu ÚCL přezkoumána nezávislým orgánem, nejlépe soudem. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na judikaturu ESLP (příkladmo ve věci Albert et Le Compte 10. 2. 1983, A č. 58, § 29) v níž soud konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu musí podléhat následné kontrole buď ze strany jiného orgánu splňujícího požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebo soudu splňujícího tytéž požadavky a majícího tzv. plnou jurisdikci.

Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, podle něhož se ústavní stížnosti zcela vyhovuje a rozhodnutí ÚCL ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, se zrušuje.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky a předpoklady stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jedná se proto ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o ústavní stížnost nepřípustnou.

Ústavní soud zde v prvé řadě odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti. Princip subsidiarity procesních prostředků v podobě podmínky přípustnosti ústavní stížnosti je v rozhodovací praxi Ústavního soudu vyjádřen stanoviskem, že ochrana ústavnosti není - a z povahy věci ani nemůže být - pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 1. vydání. C.H.Beck, 2001, str. 330).

Z okolností daného případu vyplývá - a stěžovatel to ani nepopírá - že on a společnost MORAVAN-AEROPLANES, a.s., sice sepsali a podepsali předmětnou Žádost (o změnu vlastníka letadla) již dne 13. 4. 2004, avšak správní řízení v této věci bylo zahájeno až podáním Žádosti ÚCL dne 18. 5. 2004, tj. až poté, kdy Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2004, č.j. 26 K 29/2001-204, ustanovil předběžného správce majetku uvedené společnosti. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na argumentaci ÚCL, kterou považuje za přiléhavou a nemá, co by k ní dodal. Na skutečnosti, že stěžovatel (žadatel) nepředložil souhlas předběžného správce s převodem vlastnictví k letadlu dlužníka (tj. společnosti MORAVAN-AEROPLANES, a.s.) a vznikla tím překážka, pro kterou nešlo ve správním řízení pokračovat (a ÚCL řízení přerušil), nemůže nic změnit ani stěžovatel odkaz na denegatio justitiae, který je v dané věci nepřípadný.

Stěžovatel napadá rozhodnutí ÚCL ze dne 7. 6. 2004, č.j. 6461/04-332-F, mimo jiné i proto, že - jak již bylo uvedeno - toto rozhodnutí je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, podle něhož se může domáhat svého práva u nestranného soudu, a v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle něhož má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným orgánem.

Tyto námitky akceptovat nelze. V souzené věci ÚCL aplikoval na přerušení řízení příslušnou zákonnou úpravu a bylo věcí stěžovatele, aby i v případě, kdy se proti napadenému rozhodnutí o přerušení řízení nelze odvolat, využil možnosti podat opravný prostředek až proti rozhodnutí ve věci samé ze dne 18. 11. 2004, č.j. 13537/2004-332, jímž ÚCL žádosti nevyhověl a změnu vlastnictví k letadlu nezapsal, neboť s tím správce konkursní podstaty nesouhlasil. V rámci řízení o tomto prostředku mohl stěžovatel uvést příslušné důvody týkající se také stěžovatelem napadeného rozhodnutí o přerušení řízení. Tento postup by ostatně stěžovateli umožnil i další případné podání správní žaloby proti takovému rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že platná právní úprava přijetím zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,ve znění pozdějších předpisů, umožňuje využít procesní prostředky k ochraně práva stěžovatele již na úrovni práva jednoduchého. Jelikož k takovému postupu doposud nedošlo a stěžovatel podal ústavní stížnost již proti rozhodnutí o přerušení řízení, nezbývá než konstatovat, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V případě rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížností napadeném rozhodnutí o přerušení řízení, by se totiž Ústavní soud dostával do pozice správního orgánu vyššího stupně a plnil by funkci, která mu dle Ústavy ČR nepřísluší.
Z uvedených důvodů je nutné - jak již bylo uvedeno - považovat ústavní stížnost za nepřípustnou (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Za této situace Ústavní soud další námitky stěžovatele nezkoumal, neboť by to bylo nadbytečné.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2005

JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj

Kc.: 1) doruč do vlastních rukou:
- stěžovateli
- jeho právnímu zástupci
- ÚCL
2) vyluč a vrať spis
3) ponech kopii přílohy A
4) po vrácení doručenek založ

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-490/04-04)