# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 484/97

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 484/97
- ECLI: ECLI:CZ:US:1998:1.US.484.97
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 1. 1998
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: Nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (č.182/1993)
- Klíčová slova: důkaz/nezákonný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 89 odst.3; 182/1993 Sb., § 75 odst.1

## Právní věta

Z ustanovení § 89 odst. 3 trestního řádu plyne, že důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být v řízení použit. Je však třeba vzít v úvahu, že výslech (zadrženého, obviněného, obžalovaného) je pouze jedním z důkazů, které orgány činné v trestním řízení hodnotí. Trestní řízení má stupňovitou výstavbu a vrcholí řízením před soudem, kdy soud rozhoduje o vině a trestu obžalovaného. Proto také posouzení toho, zda byl výslech proveden zákonným způsobem - a zda je tedy v trestním řízení použitelný - přísluší orgánům činným v trestním řízení (zejména soudu), které "hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu" ( § 2 odst. 6 trestního řádu ). Z toho vyplývá, že v konečné fázi je to soud, který má právo a povinnost vyhodnotit všechny provedené důkazy, na jejichž základě učiní úsudek v otázce viny.

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že jej dne 2. 3. 1997 zadrželi policisté a při následném výslechu jej fyzicky napadli a vyhrožovali mu. Doznání ke spáchání trestného činu krádeže, které pod nátlakem provedl, prý proto bylo vynuceno. Stejně vynuceno prý bylo i stěžovatelovo doznání následujícího dne, tedy 3. 3. 1997, neboť mu byli opět přítomni stejní policisté, kteří ho předtím fyzicky napadli.
V současné době je proti stěžovateli u Okresního soudu v P. vedeno pod sp. zn. 3 T 101/97 trestní řízení pro trestný čin krádeže. Proto se stěžovatel domáhá vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že jednáním policistů ze dnů 2. 3. a 3. 3. 1997 "došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V důsledku toho nesmí být procesní úkon - výslech stěžovatele ze dne 3. 3. 1997 ve věci ČVS: OVV-140/97 ... - použit jako důkaz v řízení před soudem,..., neboť tento je absolutně neúčinný, neboť byl získán nezákonným donucením a hrozbou takového donucení."
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Podmínky tohoto ustanovení jsou v souzené věci splněny.
Stěžovatel namítl, že jeho výslech ve dnech 2. 3. a 3. 3. 1997 byl proveden pod nátlakem, a že je proto "absolutně neúčinný". To koresponduje s ustanovením § 89 odst. 3 trestního řádu, z něhož plyne, že důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být v řízení použit. Je však třeba uvážit, že výslech stěžovatele (obžalovaného) je pouze jedním z důkazů, které orgány činné v trestním řízení hodnotí a zejména teprve hodnotit budou. Trestní řízení má stupňovitou výstavbu a vrcholí řízením před soudem, kdy soud rozhoduje o vině a trestu obžalovanému. Proto také posouzení toho, zda byl v dané věci předmětný výslech proveden zákonným způsobem či nikoliv - a zda je tedy v trestním řízení použitelný - přísluší v současné době orgánům činným v trestním řízení (zejména soudu), které hodnotí "důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu" (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Z toho vyplývá, že v konečné fázi je to soud, který má právo a povinnost vyhodnotit všechny provedené důkazy, na základě nichž učiní úsudek v otázce viny případného stěžovatele.
Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost byla podána předčasně, tj. před vyčerpáním všech procesních prostředků ve smyslu citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. V této otázce spatřuje Ústavní soud podstatu věci.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 1998

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-484/97-97)