# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 479/04 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 479/04 - ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.479.04 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 12. 8. 2004 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 37 odst.4, čl. 38 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost s e o d m í t á . ## Odůvodnění Ústavní stížností ze dne 30. 7. 2004 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal shora označenému účastníku řízení provádět výslech stěžovatele v rámci trestního řízení vedeného policejním orgánem proti němu bez přibrání tlumočníka do německého jazyka. Dále stěžovatel žádal, aby Ústavní soud rozhodl, že účastník je povinen k výslechu stěžovatele přibrat tlumočníka do německého jazyka. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesením ČTS OKFK - 12/8-I-2004 ze dne 18. 5. 2004 bylo stěžovateli policejním orgánem sděleno obvinění ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu, proti kterému stěžovatel podal stížnost, o níž do podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto. Dále stěžovatel uvedl, že v průběhu vyšetřování nařídil policejní komisař jeho výslech jako výslech obviněného, který se uskutečnil v českém jazyce. To přesto, že stěžovatel s předstihem před započetím výslechu prohlásil, že trvá na přítomnosti tlumočníka do německého jazyka, neboť neovládá český jazyk natolik, aby se byl schopen v něm obhajovat. Policejní komisař přibrání tlumočníka k výslechu stěžovatele odmítl s tím, že stěžovatel ovládá český jazyk, neboť dosud s ním komunikoval v českém jazyce a žádal předložení konkrétních důvodů pro přibrání tlumočníka. Dne 28. 6. 2004 se přesto konal výslech stěžovatele v českém jazyce bez přítomnosti požadovaného tlumočníka, jehož přibrání policejní komisař opakovaně odmítl a do protokolu uvedl, že policejní orgán důvody nepřibrání tlumočníka sdělil zmocněnci a konzultantovi obhájce obviněného svými přípisy ze dne 17. 6. a 23. 6. 2004. Stěžovatel odmítl bez přítomnosti tlumočníka vypovídat a v postupu policejního orgánu spatřuje bránění v uplatňování práv své obhajoby, čímž dle jeho názoru došlo k porušení jeho základních práv garantovaných čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění Protokolu 3, 5 a 8. Protože policejní orgán o nepřibrání tlumočníka nerozhodl usnesením, neměl stěžovatel dle svého názoru možnost podat opravný prostředek, a proto se domnívá, že je oprávněn podat ústavní stížnost. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v § 75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady]. Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Stěžovatel brojí proti postupu policejního orgánu a má zato, že nemá možnost postup policejního orgánu ovlivnit v rámci samotného přípravného řízení. Přehlíží však, že přípravné řízení tak, jak je obecně definováno v § 157 tr. řádu probíhá pod kontrolou státního zastupitelství a podle odst. 2 tohoto ustanovení státní zástupce může uložit policejnímu orgánu i provedení určitých úkonů, jichž je třeba k objasnění věci. Je nepochybné, že státní zástupce je oprávněn uložit policejnímu orgánu i přibrání tlumočníka, budou-li konkrétní okolnosti případu nasvědčovat tomu, že bez jeho přítomnosti nelze provést výslech obviněného, který je nepochybně třeba považovat za úkon vedoucí k objasnění věci. Podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. řádu je státní zástupce v rámci dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněn dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů a podle písm. c) může mimo jiné i osobně provést jednotlivý úkon v kterékoliv věci. Stejně tak podle písm. e) téhož ustanovení může státní zástupce rušit opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními. Z uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel má možnost obracet se na státního zástupce s návrhy a podněty ve shora uvedeném smyslu, jinými slovy má zákonem poskytnuty prostředky k ochraně svého práva. Protože z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se stěžovatel, byť marně pokoušel o ochranu svých základních práv skrze dozorujícího státního zástupce, nelze než uzavřít, že jeho ústavní stížnost je předčasná, a proto nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona]. V Brně dne 12. srpna 2004 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-479/04-04)