# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 4780/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 4780/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.4780.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 29. 1. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: žaloba/na určení, vlastnictví, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 103, § 159a odst.5

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 až 3, čl. 38 odst. 2, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedla, že soud I. stupně zamítl její žalobu na určení vlastnictví garáže, příp. na určení, že je této podílovou spoluvlastnicí a nájemkyní, odvolací soud pak rozhodnutí zrušil a řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení, když konstatoval, že o shodné věci již bylo dříve pravomocně rozhodnuto. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud jako nedůvodné zamítl. Ve svém návrhu pak poukázala na předchozí rozhodnutí týkající se uplatněných nároků, jež odvozovala z vlastnictví předmětné garáže, na postup soudu v uvedeném řízení, když tomuto vytýká, že ve věci žaloby na vyklizení garáže měl řízení přerušit a nejdříve se zabývat tou, ve které se domáhala určení jejího vlastnictví. Dále vyslovila důvodné podezření z falšování dokladů žalovanými, jejich pravostí se však ve svých rozhodnutích soudy nezabývaly. Pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo její dovolání zamítnuto, považuje je za protizákonné stejně jako ta, která vydal dříve a na něž se v odůvodnění svého usnesení odvolává.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na učiněná zjištění, na svou judikaturu i na obsah usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 2/93 dovolání stěžovatelky, brojící proti rozhodnutí soudu II. stupně - o zastavení řízení o žalobě na určení vlastnictví, opodstatněně zamítl s tím, že odvolací soud rozhodl správně, když v pravomocně rozsouzené věci (rozsudkem soudu I. stupně ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. 17 C 128/2006) odvoláním nenapadeným výrokem II. a III. byla žaloba stěžovatelky na plnění (o vyklizení garáže a umožnění jejího užívání) zamítnuta pro neexistenci jejího vlastnického práva k předmětné věci, tj. k věci, k níž se určení vlastnictví v daném řízení žalobou (pod bodem I.) domáhá. Pravomocné rozhodnutí o zamítnutí žaloby na plnění, opírající se o neexistenci právního vztahu žalobkyně k věci (ke garáži), vedlo k opodstatněnému zjištění překážky řízení o žalobě (o určení vlastnictví žalobkyně), a v souladu s § 159a odst. 5 občanského soudního řádu pak také k opodstatněnému zastavení řízení o ní. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení odvolacího i Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-4780/12-1)