# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 4757/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 4757/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.4757.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 1. 2. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: retroaktivita
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 84, § 82; 303/2011 Sb.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2012 č. j. 5 A 27/2012-27, kterým byla podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jeho správní žaloba pro opožděnost.

Stěžovatel, co do jednotlivých argumentačních tvrzení shodně jako předtím v kasační stížnosti, namítal, že označené obecné soudy nesprávně interpretovaly ve věci aplikovaná ustanovení soudního řádu správního, spjatá s počítáním subjektivní a objektivní lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 84 soudního řádu správního, a to v návaznosti na novelizaci soudního řádu správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., účinnou od 1. 1. 2012. V důsledku opačného názoru Nejvyššího správního soudu na danou problematiku, ústícího ve vydání napadeného rozsudku, se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud tento rozsudek nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Nejvyšší správní soud se se všemi argumentačními tvrzeními stěžovatele pregnantně, ve shodě se zásadami, na nichž posuzování (případně přípustné) retroaktivity v sepětí s intertemporalitou spočívá, vypořádal, pročež jeho rozhodnutí z kautel ústavnosti jakkoliv nevybočuje. Z toho důvodu lze (stěžovatelem kritizovaný) konečný úsudek Nejvyššího správního soudu chápat jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR) a na obsah odůvodnění napadeného rozsudku postačí za této situace v podrobnostech odkázat.

O zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces se tak v daném případě očividně nejedná; Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-4757/12-1)