# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 466/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 466/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.466.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 28. 3. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: vyklizení, pozemek, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 344/1992 Sb.; 40/1964 Sb., § 3

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedla, že jí byla uložena povinnost vyklidit pozemek p. č. X/3 a část objektu kolny, postavené na p. č. X/1 a X/2 v katastrálním území Měřín, když soudy učiněné hodnocení kupní smlouvy uzavřené se žalobci považuje za nesprávné. Vyslovila přesvědčení, že soudy neprovedly v dostatečném rozsahu důkazy a jejich skutková zjištění nemají oporu ani v provedeném dokazování, nevzaly zřetel na vůli prodávajících a konečně i na vůli kupujících žalobců v době, kdy byla kupní smlouva uzavírána, ani na její tvrzení, že výkon práva žalobců je v rozporu s dobrými mravy. Proti rozsudku odvolacího soudu, který ve věci vyklizení pozemku rozsudek potvrdil, ve věci vyklizení kolny změnil zamítavý výrok soudu I. stupně a i v tomto směru žalobě vyhověl, podala dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl tak, že je v části týkající se pozemku odmítl a v části vztahující se ke lhůtě k vyklizení p. č. X/3 a k vyklizení části kolny postavené na p. č. X/1 a p. č. X/2 dovolání zamítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Dovolací soud důvodně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo a v odůvodnění svého rozsudku se s uplatněnými námitkami žalované, nyní stěžovatelky, obsáhle vypořádal, stejně jako soud II. stupně, který přezkoumal na základě odvolání jak žalobců, tak žalobkyně rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a s poukazem na provedené důkazy, na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, mj. na obsah zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí o existenci vlastnického práva k předmětným nemovitostem na straně žalobců a opodstatněnosti jejich žaloby odůvodnil. Na tato odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-466/13-1)