# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 4632/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 4632/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.4632.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 25. 1. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení, advokát/odměna
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 484/2000 Sb., § 3 odst.1; 99/1963 Sb., § 142, § 137, § 202 odst.2

## Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem obecný soud přiznal stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení. Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci však zjistil, že stěžovatelka proti totožnému žalovanému vedla v minulosti již několik řízení, v nichž došlo k přiznání náhrady nákladů řízení, aniž by však stěžovatelka všechny žaloby spojila do jedné, ač k tomu měla podmínky. V projednávané věci proto obecný soud konstatoval neúčelnost vynaložených nákladů na právní zastoupení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl nepředvídatelně a v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.

II.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.

Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012.

Stran eventuálního posouzení ústavních stížností stěžovatelky jako návrhů frivolních a patřičnými důsledky odkazuje Ústavní soud na svá předchozí usnesení sp. zn. I. ÚS 3321/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3483/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3533/12 ze dne 23. 10. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/12 ze dne 23. 10. 2012 a další, která jsou stěžovatelce známa.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh na zrušení § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl z důvodů uvedených výše dle § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-4632/12-1)