# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 461/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 461/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:1.US.461.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: trest/výkon

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel ve svém návrhu brojí proti v záhlaví uvedenému rozdsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1 trestního zákona a trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Napadený rozsudek stěžovatel považuje za nespravedlivý, protože prý trestný čin loupeže nespáchal. Podle jeho mínění mu také soud vyměřil za spáchanou trestnou činnost nepřiměřený trest - údajně proto, že je romské národnosti - i přesto, že ve věci nebyl vyslechnut svědek - poškozený.

Navrhuje napadený rozsudek zrušit a žádá, aby bylo v řízení dále pokračováno.

Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, když návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady, může se jím zabývat také věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení nevyčerpal, neboť - jak Ústavní soud zjistil ze zprávy Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2002 - stěžovatel podal ihned po vyhlášení napadeného rozsudku odvolání.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2002

JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-461/02-02)