# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 4585/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 4585/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.4585.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 29. 1. 2013
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 146 odst.2, § 229 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel napadá, s tvrzením porušení práva zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu prvého ze v záhlaví označených rozhodnutí, bylo jím ve výroku o nákladech řízení změněno druhé z označených rozhodnutí - usnesení soudu I. stupně. Tímto usnesením bylo řízení, v němž stěžovatel měl postavení žalobce, poté, co vzal žalobu zpět, zastaveno a o nákladech řízení rozhodnuto tak, že stěžovatel zaplatí 1. žalované - Městské části pro Prahu 4 náklady řízení ve výši 238 820,- Kč, 2. žalované - České republice - Ministerstvu financí právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo pro neúčelnost vynaložených nákladů a nebylo vyhověno žádosti stěžovatele na vrácení soudního poplatku. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo k odvolání 2. žalované uvedené rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení změněno tak, že stěžovatel je i druhé žalované povinen nahradit náklady řízení ve výši 285 864,- Kč a dále byla stěžovateli stanovena povinnost nahradit 2. žalované náklady odvolacího řízení ve výši 960,- Kč.

V důvodech své ústavní stížnosti směřující proti označeným usnesením soudu I. a II. stupně stěžovatel v prvé řadě namítá, že odvolací soud nerozhodl o odvolání jím podaném proti výroku o nákladech řízení soudu I. stupně ve vztahu mezi ním a prvou žalovanou a zároveň opakuje důvody uváděné ve svém odvolání s tím, že upozorňuje na to, že podal žalobu pro zmatečnost. V poměru k měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu (výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a druhou žalovanou) pak dále, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, oponuje názoru odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu I. stupně náhradu nákladů řízení 2. žalované přiznal, neboť náklady jí vynaložené - z důvodů, které v rozhodnutí rozvedl - považoval za vynaložené účelně. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především k té části ústavní stížnosti, jež obsahuje námitky vztahující se k rozhodování soudu I. stupně, s poukazem na stěžovatelovo sdělení, že odvolací soud zatím o jeho odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně nerozhodl, jakož i na jeho upozornění, že podal také žalobu pro zmatečnost, uvádí, že v této části, je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje, a proto byla v této části jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta. Pokud jde o zbývající část námitek ústavní stížnosti, odkazuje Ústavní soud na svou dřívější judikaturu, v níž vyložil za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a své rozhodnutí řádným způsobem zdůvodní. Tak se v posuzovaném případě, kdy odvolací soud při posuzování účelnosti vynaložených nákladů, jak zdůraznil, přihlížel ke konkrétním okolnostem případu, stalo a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tak lze odkázat. Z uvedeného důvodu, byla tato část ústavní stížnosti odmítnuta jako neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-4585/12-1)