# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 455/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 455/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.455.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 9. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 209/1992 Sb., čl. 6 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

## Odůvodnění

Faxovým podáním ze dne 27. 7. 2004, resp. doplněným ve lhůtě dle § 42 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud svým nálezem potvrdil, že postupem obecných soudů (Okresního soudu v Sokolově, Okresního soudu v Karlových Varech) byl porušen čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále aby mu Ústavní soud přiznal přiměřené zadostiučinění.

Jelikož stěžovatel nebyl právně zastoupen a jeho podání bylo postiženo dalšími formálními vadami, vyzval jej Ústavní soud přípisem ze dne 5. 8. 2004 k odstranění všech vad podání ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Dne 24. 8. 2004 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad, které bylo přípisem ze dne 25. 8. 2004 vyhověno a lhůta k odstranění vad prodloužena do 17. 9. 2004. V této lhůtě byly vady odstraněny, přičemž stěžovatel své podání doplnil zcela novým zněním ústavní stížnosti.

Z doplněné ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 466/94 a v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 132/98. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že postupem těchto obecných soudů bylo porušeno jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů garantovaných ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nově tedy navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodl, že délkou trvání soudního sporu v jeho věci porušily výše citované obecné soudy jeho právo na projednání a rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Ústavní soud po prostudování obsahu nového podání a předložených rozhodnutí obecných soudů zjistil následující skutečnosti.

Žalobou ze dne 28. 11. 1994 se stěžovatel u Okresního soudu v Sokolově domáhal zaplacení částky 372.500, - Kč. V průběhu řízení však svůj požadavek snížil, návrh na zahájení řízení vzal částečně zpět a domáhal se zaplacení částky 111.000,- Kč. Rozsudkem ve věci ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. 12 C 466/94, byl návrh na uložení povinnosti žalovaným zaplatit 111.000,- Kč zamítnut (výrok I). Dále bylo řízení ve výši rozdílů mezi původně uplatněnou částkou 372.500,- Kč a částkou 111.000,- Kč zastaveno (výrok II) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 1997, sp. zn. 14 Co 469/97, byl tento rozsudek soudu nalézacího zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. 14 Nc 2/98, byli ve výroku uvedení soudci Okresního soudu v Sokolově vyloučeni z projednávání a rozhodování věci stěžovatele a další projednání této věci bylo přikázáno Okresnímu soudu v Karlových Varech.

Rozsudkem ve věci samé ze dne 23. 10. 2002, č. j. 13 C 132/98 - 257, rozhodl Okresní soud v Karlových Varech tak, že první žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli částku 20.000,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 18. 12. 1994 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žaloba o zaplacení částky 20.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 40.000,- Kč od 30. 9. 1993 do 17. 12. 1994 a s 1% úrokem z prodlení z částky 20.000,- Kč od 18. 12. 1994 do zaplacení proti prvnímu žalovanému byla zamítnuta (výrok II). Dále bylo rozhodnuto, že první žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli částku 1.742,- Kč se 17% úrokem z prodlení z částky 301.750,- Kč od 18. 12. 1994 do 18. 6. 1995 a se 17% úrokem z prodlení z částky 1.742,- Kč od 19. 6. 1995 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Ve výrocích IV a V byly zamítnuty jednak žaloba proti prvnímu žalovanému o zaplacení částky 758,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 302.500,- Kč od 31. 10. 1993 do 17. 12. 1994, s 1% úrokem z prodlení z částky 750,- Kč od 18. 12. 1994 do 18. 6. 1995 a s 1% úrokem z prodlení z částky 758,- Kč od 19. 6. 1995 do zaplacení a dále i žaloba proti druhé žalované o zaplacení částky 2.500,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 302.500,- Kč od 31. 10. 1993 do 18. 6. 1995 a s 18% úrokem z prodlení z částky 2.500,- Kč od 31. 10. 1993. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok VI a VII).

K odvolání stěžovatele i prvního žalovaného rozhodl Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 14 Co 98/2003 tak, že výše citovaný rozsudek soudu nalézacího ve výrocích I, III, IV, V a VII potvrdil. Ve výroku II rozsudek soudu I stupně v napadené části týkající se úroků z prodlení změnil tak, že první žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli 17% úrok z prodlení z částky 20.000,- Kč od 18. 12. 1994 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím byla žaloba na zaplacení úroků zamítnuta. Dále byl změněn výrok VI tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudem prvního stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve výroku II, v části, jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 20.000,- Kč, zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu nebylo dovolání přípustné, řízení tedy skončilo ke dni 22. 4. 2004, což stěžovatel ve svém podání uvádí.

Vzhledem k výše uvedenému je zcela zjevné, že v daném případě nelze požadovat po Ústavním soudu vyslovení průtahů v řízení před obecnými soudy. Namítanými průtahy v řízení se totiž Ústavní soud může zabývat pouze tehdy, je-li řízení stále otevřené, tj. není pravomocně ukončené. Ústavní soud totiž zasahuje v otázce průtahů do řízení právě tehdy, mají-li tyto průtahy za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. O takové porušení ovšem nemůže jít ve chvíli, kdy je řízení pravomocně ukončeno. Ústavní stížnost stěžovatele nesměřuje proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci a je-li stěžovatelem žádáno, aby Ústavní soud za této situace zasáhl, byl by takový zásah nesmyslný a ve svém důsledku zjevně nadbytečný, neboť v době rozhodování Ústavního soudu již k tvrzeným průtahům evidentně nedochází a docházet nemůže (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 235/02). Nelze tedy souhlasit s namítaným tvrzením stěžovatele o průtazích v řízení před obecnými soudy, resp. s tvrzením o zásahu do jeho základních práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Soudci zpravodaji proto nezbylo než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2004

Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-455/04-04)