# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 444/04 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 444/04 - ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.444.04 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 10. 2005 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona - Klíčová slova: důkaz, in dubio pro reo - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.2, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 40 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění Ústavní stížností se Ing. P.l Mi., CSc. (dále jen "stěžovatel"), domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR o dovolání, pro porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Na základě dovolání Nejvyššího státního zastupitelství, podaného v neprospěch stěžovatele, Nejvyšší soud ČR shora označeným usnesením zrušil usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. 8 To 284/2003, a usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 1 T 23/2003. Tímto usnesením bylo, podle § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen "TrŘ") a § 172 odst. 1 písm. b) TrŘ, zastaveno trestní stíhání stěžovatele pro přípravu k trestnému činu obecného ohrožení podle § 7 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ") k § 179 odst. 1 TrZ. Tohoto skutku se měl dopustit tím, že v době od roku 1970 do roku 1975 byl nasazen v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově jako tajný agent I. Správy Federálního ministerstva vnitra Československé socialistické republiky. Svého působení využil ke shromažďování důležitých údajů, týkajících se ochrany objektů a vypracování čtyř návrhů s nákresy k uložení dvou až osmi výbušnin na různých místech budovy. Výbuchem měl být vyřazen vysílač a zaměstnanci vydáni nebezpečí těžké újmy na zdraví, event. smrti. I. Správa Federálního ministerstva vnitra návrhy přijala, ale jejich realizaci odložila na neurčito. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání z důvodů hmotně právních vad, blíže upřesněných v odůvodnění usnesení. V tomto směru pak konstatoval, že pro posouzení hmotně právních otázek je nutné doplnit okruh dosud shromážděných důkazů, který nelze považovat za úplný, zejména v otázce výše hrozící škody ze stíhaného skutku jako jednoho z následků (účinků) trestného činu. Z tohoto důvodu zrušil rozhodnutí městského a krajského soudu a zrušil i další rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že doplnění dokazování k základním otázkám, týkající se následku připravovaného trestného činu, by bylo v řízení před soudem spojeno s výraznými obtížemi, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl městský státní zástupce v Brně. Předtím než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může se jím zabývat také věcně. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za okolností a podmínek stanovených zákonem. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Vzhledem k principu subsidiarity musí se Ústavní soud ve své činnosti řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Jeho zásah připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti, v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci, již není možná. Jinými slovy řečeno, nejprve musí proběhnout celé řízení až do stadia konečného pravomocného rozhodnutí obecných soudů, a teprve poté se otevírá cesta k eventuelnímu podání ústavní stížnosti. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že v daném případě je ústavní stížnost stěžovatele, podaná proti usnesení Nejvyššího soudu ČR o dovolání, návrhem předčasným, a tudíž nepřípustným [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Avšak naplnění žádné z podmínek uvedených v označeném ustanovení v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se jedná o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. října 2005 František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu Za správnost vyhotovení: Naděžda Řeháčková --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-444/04-04)