# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 433/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 433/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.433.06
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 3. 2007
- Datum zveřejnění: 24. 9. 2007
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, lhůta
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 72 odst.3; 99/1963 Sb., § 50c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Tato ústavní stížnost je dílem podaná po lhůtě, dílem zjevně neopodstatněná.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V daném případě Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele odmítl, jako podané opožděně, takže lhůta k podání ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nepřichází v úvahu. Znamená to, že ústavní stížnost je, ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (který je tudíž rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje), podaná po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Tento rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl stěžovateli doručen 16. ledna 2006, zatímco ústavní stížnost byla odeslána Ústavnímu soudu až 14. července 2006.

Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Ostatně stěžovatel sám výslovně ve své ústavní stížnosti uvádí, že nepovažuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ani za protizákonné, ani za protiústavní a toto rozhodnutí napadá ústavní stížností jen čistě formálně.

Pokud se stěžovatel dovolává, s ohledem na opožděné podání dovolání, použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu s tvrzením, že právní otázky v ústavní stížnosti převažují jeho vlastní zájmy, Ústavní soud k tomu uvádí, že aplikace tohoto ustanovení možná není, z důvodů vysvětlených již v usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 416/06, mezitím stěžovateli doručeného.

Ústavní soud proto podle § 43 odst. 1 písm. b) a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl, aniž se jím mohl jakkoliv dále zabývat.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-433/06-06)