# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 42/97 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 42/97 - ECLI: ECLI:CZ:US:1998:1.US.42.97 - Typ rozhodnutí: Nález - Datum rozhodnutí: 1. 9. 1998 - Datum zveřejnění: 15. 10. 2007 - Předmět řízení: Účastnící územního řízení o stavební úzávěře - Klíčová slova: vlastnické právo/omezení, správní řízení - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., § 11 odst.4, čl. 36 odst.1; 20/1987 Sb.; 50/1976 Sb., § 34 odst.1; 83/1998 Sb. ## Právní věta Ustanovení § 34 odst. 1 zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, stanoví, že účastníkem územního řízení o stavební uzávěře je pouze navrhovatel. Teprve novela uvedeného zákona č. 83/1998 Sb. upustila od této úpravy a stanovila, že účastníkem územního řízení, mezi jinými též o stavební uzávěře, je nejen navrhovatel, ale i osoby, jejichž vlastnictví a jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena. ## Text rozhodnutí Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci návrhu L. S. a M. S., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti územnímu rozhodnutí č. 41/1996 Městského úřadu Slaný ze dne 4. 12. 1996, takto: Územní rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro výstavbu a životní prostředí, ze dne 4. 12. 1996, č. 41/1996, se zrušuje. Odůvodnění. Ústavní stížností ze dne 3. 2. 1997 podali stěžovatelé návrh na zrušení územního rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro výstavbu a životní prostředí, v postavení stavebního úřadu č. 41/1996, ze dne 4. 12. 1996, o stavební uzávěře, spolu s návrhem na zrušení části ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb. a zákona č. 43/1994 Sb. (dále jen "stavební zákon") byl v té době účastníkem územního řízení navrhovatel a organizace či občané, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám, včetně sousedních pozemků a staveb, mohou být rozhodnutím přímo dotčena, avšak účastníkem územního řízení o stavební uzávěře byl však pouze navrhovatel, v tomto případě Archeologický ústav Praha. Podle uvedeného ustanovení bylo stěžovatelům vydáno zmíněné územní rozhodnutí č. 41/1996 o stavební uzávěře na parcelu č. 485/2 (původně nesprávně č. 482/2), katastrální území K., která je jejich vlastnictvím. Tímto rozhodnutím bylo zakázáno provádět na jejich pozemku veškeré stavby. V odůvodnění územního rozhodnutí bylo kromě jiného uvedeno, že k připomínkám vlastníků L. a M. S. nebylo přihlédnuto, neboť nejsou ze zákona účastníky řízení. V odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatelé odvolávají na to, že byli tak vyloučeni z účasti na správním řízení, a z přístupu k soudu. V uvedeném postupu shledávají porušení svých základních práv a svobod, konkrétně čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být vyloučeno ze soudního přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních lidských práv. V ústavní stížnosti stěžovatelé dále namítají, že městský úřad se ve svém rozhodnutí o stavební uzávěře podrobněji vůbec nezabýval otázkou veřejného zájmu, který by měl být při takovém omezení vlastnického práva prokázán, a omezil se na jedinou odůvodňující větu, že se jedná o pozemek, na kterém se nachází eponimní naleziště sídliště z doby bronzové. Když při ústním jednání zástupci orgánů státní správy neuplatnili žádné připomínky a vlastníkům uvedeného pozemku bylo uplatnění námitek odepřeno, protože nebyli účastníky řízení, dospěl stavební úřad ve Slaném k závěru, že stavební uzávěra je podle Archeologického ústavu Praha jako žadatele opodstatněna. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelů je důvodná. Ústavní soud vzal zřetel na skutečnost, že při rozhodnutích o stavebních uzávěrách dochází nepochybně k omezení vlastnických práv jimi dotčených osob, avšak musí se tak dít v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnické právo je přípustné omezit ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Náhradu za majetkovou újmu upravuje § 24 zákona České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Přitom podmínky omezení vlastnického práva v tomto případě je třeba zde posuzovat stejně přísně a analogicky jako je tomu při vyvlastnění. Ústavní soud vzal na vědomí, že provádění archeologického výzkumu je nepochybně spojeno s jistým omezením volné dispozice vlastním majetkem, a to i pro potřeby vlastníka. V souvislosti s tím je třeba respektovat i čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Oprávněným zájmem je nepochybně např. ochrana kulturních památek a míst archeologických výzkumů. V tom směru Ústavní soud odkazuje na svůj nález ze dne 23. června 1994, sp. zn. I. ÚS 35/94 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, č. 36). Ústavní soud po zhodnocení výše uvedených skutečností však musel konstatovat, že pokud jde o ústavní práva stěžovatelů je oprávněně namítáno porušení práva na projednání zásahu soudem do práv chráněných ústavním pořádkem ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dle tohoto ustanovení ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod. To si uvědomil, byť dodatečně, i zákonodárce a napravil uvedenou situaci způsobem dále uvedeným. Proto napadené rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném Ústavní soud zrušil, i když jeho vydání nebylo v rozporu s tehdy platným ustanovením zákona (§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Pokud jde o návrh na zrušení § 34 odst. 1 v původním znění, konstatoval Ústavní soud, že novela stavebního zákona č. 83/1998 Sb. upustila od předchozí úpravy a v novém § 34 odst. 2 výslovně uvedla, že účastníky územního řízení, mezi jinými též o stavební uzávěře, je nejen navrhovatel, ale i osoby, jejichž vlastnictví a jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Z toho důvodu Ústavní soud též řízení vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/97 v této věci zastavil. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 1. září 1998 --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-42/97-97)