# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 42/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 42/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.42.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 2. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: trestný čin, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 187; 141/1961 Sb., § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 8, čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Napadeným usnesením Policie České republiky bylo proti stěžovatelce jako obviněné zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ust. § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že tímto usnesením byla porušena její základní práva, zakotvená v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvádí, že jednání, jak je popsané ve skutku usnesení, postrádá jakoukoliv věcnou, časovou či osobní souvislost s trestným činem, pro který bylo trestní stíhání zahájeno. Jednání, které je stěžovatelce kladeno za vinu, svým popisem nenaplňuje znaky trestného činu a nemůže být proto proti stěžovatelce vedeno trestní stíhání.

Před samotným projednáním ústavní stížnosti se musel Ústavní soud především zabývat otázkou její přípustnosti. Dle ust. § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě se jedná o zahájení trestního stíhání proti stěžovatelce dle § 160 odst. 1 tr. řádu, proti němuž je přípustná stížnost (§ 160 odst. 7 tr. řádu). O možnosti podat proti uvedenému usnesení stížnost byla stěžovatelka přímo v usnesení také řádně poučena. Z ústavní stížnosti není zřejmé, zda stěžovatelka využila možnosti podat proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, ale vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti prvostupňovému rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, je zcela evidentní, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud ústavní stížnost pro její nepřípustnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-42/03-03)