# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 415/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 415/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.415.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 11. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, vydržení, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 229/1991 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 153 odst.1, § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

M. V. (dále jen "stěžovatel") se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k projednání a mj. se zabýval přípustností návrhu. V přípise ze dne 15. 9. 2003 uvedl Okresní soud v Českých Budějovicích, že stěžovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dne 30. 7. 2003 dovolání. Podle sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2003 dovolání stěžovatele napadlo dne 18. 9. 2003, je vedeno pod sp. zn. 22 Cdo 1968/2003 a nebylo o něm dosud rozhodnuto.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ve sdělení publikovaném pod č. 32/2003 Sb. Ústavní soud konstatoval, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Protože stěžovatel podal mimořádný opravný prostředek - dovolání, je jeho návrh nepřípustný. V případě, že i po rozhodnutí dovolacího soudu bude stěžovatel toho názoru, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, má možnost se obrátit s ústavní stížností na Ústavní soud. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet dnem doručení rozhodnutí o dovolání bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-415/03-03)