# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 404/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 404/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.404.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: advokát/profesní požadavky, správní rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 71/1967 Sb., § 46, § 47 odst.2, § 47 odst.3; 85/1996 Sb., § 55a odst.2, § 55a odst.5

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel svým návrhem napadá přípis České advokátní komory, který zřejmě považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, a tvrdí, že odmítá-li Česká advokátní komora vydat rozhodnutí o zrušení pozastavení výkonu advokacie ze dne 11. 11. 1997, porušuje tím stěžovatelova práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem České advokátní komoře uložil povinnost do 30 dnů od právní moci nálezu rozhodnout o jeho žádosti.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k návrhu vyjádřila Česká advokátní komora, která především doložila, že rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih, o zastavení trestního stíhání na podkladě amnestie prezidenta republiky, není pravomocné, neboť sám stěžovatel trval na projednání věci podle § 11 odst. 2 tr. řádu. Dále dovodila, že k žádosti o nové rozhodnutí podle § 55 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, není třeba vydávat rozhodnutí, pokud se žádosti nevyhovuje.

Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci se zabýval nejprve postupem podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud v dané věci zjistil, že stěžovatel napadá přípis České advokátní komory ze dne 12. 6. 2000, kterým mu bylo k projednávané věci toliko sděleno, že ke zrušení rozhodnutí o pozastavení výkonu dojde po právní moci rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie. K vydání takového rozhodnutí ovšem prozatím nedošlo. Ačkoliv Česká advokátní komora může v určitých situacích vystupovat též jako orgán veřejné moci, v daném případě nejde o rozhodnutí, nelze hovořit ale ani o jiném zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv, neboť se jedná o pouhé sdělení, které nemá samo o sobě vůbec charakter nějakého zásahu do subjektivních práv.

Za uvedené situace nezbylo než návrh ústavní stížnosti odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Samotné návrhové žádání na uložení povinnosti rozhodnout podle § 55a zákona č. 85/1996 Sb. je ostatně v rozporu s citovaným ustanovením, jelikož se jedná o právo, a nikoliv povinnost, České advokátní komory rozhodnout. Pro úplnost se podává, že ústavní stížnost by bylo taktéž možno odmítnout jako předčasnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny (procesní) prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jelikož soudní řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí České advokátní komory o pozastavení výkonu advokacie nebylo dosud pravomocně skončeno.

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-404/2000-2000)