# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 404/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 404/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:1.US.404.05.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 4. 2008
- Datum zveřejnění: 20. 5. 2008
- Klíčová slova: účastník řízení, procesní nástupnictví
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 7 odst.2; 99/1963 Sb., § 107 odst.1, § 19

## Výrok

Po zemřelém M. P. bude v řízení o ústavní stížnosti pod sp. zn. I. ÚS 404/05 pokračováno s dědicem M. P., jako procesním nástupcem.

## Odůvodnění

V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Z přiložené kopie úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel zemřel dne 3.10.2006. Současně právní zástupce stěžovatele JUDr. Jiří Kroulík zaslal Ústavnímu soudu kopii usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 2. 2004, sp. zn. 25 D 1111/2006, Nd 177/2006, s vyznačenou doložkou právní moci na den 27. 2. 2007, ve věci projednání dědictví po zemřelém stěžovateli M. P., a to bez zanechání závěti; bylo potvrzeno, že dědictví nabyla manželka stěžovatele M. P. Advokát JUDr. Kroulík současně předložil plnou moc, jíž ho M. P. zmocnila jednat za ni o této ústavní stížnosti.

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel.

Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř., § 7 odst. 2 obč. zák.), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce (srov. Bureš, J., Drápal, J., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, Praha, 2003, str. 373).

V předmětném řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze 14. 8. 2001, čj. 3 C 84/99-1032, tak, že žalovanému (stěžovateli) M. P. bylo uloženo uzavřít se žalobci podle zákona č. 87/1991 Sb. dohodu o vydání jedné ideální poloviny domu čp. 389 a pozemku parc. č. 418 (o výměře 365 m2) v katastrálním území Ř., zapsaných na listu vlastnictví č. 1678 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P., jakož i jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 1351/6 (o výměře 1178 m2) v katastrálním území Ř., zapsaného na listu vlastnictví č. 4408 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P., a to B. H. v rozsahu 4/18 uvedených nemovitostí, žalobci K. U. v rozsahu 1/18 a žalobci V. H. v rozsahu 4/18 uvedených nemovitostí. Tímto rozsudkem odvolacího soudu (ve znění opravného usnesení z 31. 3. 2004, sp. zn. 27 Co 427/2002) bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům B. H. a V. H. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 8.750,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.375,- Kč. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit žalobci K. U. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 4.750,- Kč a na náhradu nákladů řízení odvolacího řízení 4.075,- Kč. Rovněž bylo žalovanému uloženo zaplatit státu do pokladny Okresního soudu Praha-východ 5.397,- Kč a do pokladny Krajského soudu v Praze 6.589,- Kč na náhradu nákladů řízení, placených státem, jakož i 300,- Kč z návrhu na zahájení řízení a 6.000,- Kč z odvolání na soudních poplatcích. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.

Ústavní soud se zabýval povahou daného hmotně právního vztahu. Dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o práva a povinnosti, jež by podle hmotného práva byly vázány na osobu stěžovatele, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, jeho smrtí nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a nejde o případ, kdy účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Napadená rozhodnutí jsou přitom rozhodnutími, která jsou způsobilá podstatně zasáhnout do vlastnického práva účastníka řízení. Z povahy věci tedy plyne, že se nejedná o práva a povinnosti účastníka řízení, která by nepřecházela na jeho právní nástupce, a že by bylo nutné z tohoto důvodu řízení zastavit.

Vzhledem k uvedeným okolnostem Ústavní soud podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s dědicem M. P. jako právním nástupcem zemřelého stěžovatele M. P.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-404/05-1)