# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 404/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 404/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.404.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 7. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka; základní práva a svobody/svoboda pohybu a pobytu; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu zdraví
- Klíčová slova: azyl
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 14, čl. 37 odst.4; 325/1999 Sb., § 12

## Výrok

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 7. 2004 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že v řízení před obecnými soudy bylo porušováno její základní právo garantované čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Výše citovaným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2003, č. j. 59 Az 51/2003 - 35.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Dle ustanovení § 72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Přestože v obsahu ústavní stížnosti je tvrzeno, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována (ač neexistuje důvod pro takové tvrzení), Ústavní soud takové tvrzení odmítá. Z dotazu učiněného na Krajský soud v Plzni bylo zjištěno, že výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (tj. poslední opravný prostředek k ochraně práva stěžovatelky) byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne 21. 11. 2003. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy počala běžet téhož dne a na jejím počátku nemění nic ani argument, že stěžovatelka byla o výše citovaném rozhodnutí informována až dne 4. 12. 2003. Z výše uvedeného je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula. Ústavní soud se pouze pozastavuje nad tím, že právní zástupce stěžovatelku neinformoval o této zákonné lhůtě k podání ústavní stížnosti, přestože bylo očividné, že podání je opožděné.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. 7. 2004

Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-404/04-04)