# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 393/98 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 393/98 - ECLI: ECLI:CZ:US:1998:1.US.393.98 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 5. 11. 1998 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: Podávání ústavních stížností důstojným způsobem - Klíčová slova: advokát/profesní požadavky, správní sankce, ne bis in idem - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 1, čl. 16 odst.4, čl. 17 odst.4, čl. 19 odst.2; 182/1993 Sb., § 61; 244/1996 Sb., § 24, § 39 odst.3; 85/1996 Sb., § 17, § 32, § 33 odst.1, § 55 odst.8 ## Právní věta Stěžovatel napadl ústavní stížností rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory potvrzené odvolacím senátem České advokátní komory, jímž mu byla uložena pokuta pro porušení povinností advokáta, když ústavní stížnost k Ústavnímu soudu podal na útržku průklepového papíru. Stěžovatel se odvolává na to, že etické zásady stanovené pro styk advokáta s orgány veřejné moci v žádné z dostupných příruček společenského chování nenalezl. Tuto argumentaci Ústavní soud odmítá, neboť pro advokáta, který je činný v právním státě, nemůže být obtížné nebo neobvyklé zjistit, které způsoby chování a jednání a které hodnoty mravnosti a lidské důstojnosti je třeba respektovat, aniž by byly výslovně vypočteny v jednotlivých ustanoveních, což ostatně není vůbec možné. Ústavní soud připomíná, že i Listina základních práv a svobod v čl. 1 stanoví princip lidské důstojnosti, a má za to, že i po stěžovateli lze právem požadovat, aby se při podávání ústavních stížností choval důstojným způsobem. ## Text rozhodnutí Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. M. N., advokátem, proti rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory, č. K 76/97, z 19. prosince 1997, potvrzeného odvolacím senátem České advokátní komory z 3. 7. 1998, takto, Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel napadl svou ústavní stížností rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory, č. K 76/97, z 19. prosince 1997, potvrzeného odvolacím senátem České advokátní komory z 3. 7. 1998, jímž mu byla uložena pokuta 10 000 Kč pro porušení povinností advokáta, když ústavní stížnost k Ústavnímu soudu podal na útržku průklepového papíru. Stěžovatel uvedl, že v těchto rozhodnutích nebylo zjištěno, která pravidla slušnosti či zdvořilosti svým jednáním porušil. Dále namítl, že po prostudování všech dostupných publikací o společenském chování a zdvořilosti, které v letech 1918 až 1998 vyšly, nenalezl tvrzení, že snad existují "etické zásady stanovené pro písemný styk profesního zástupce s orgány veřejné moci tak, jak se lege artis od nepaměti ustálily". Namítl rovněž, že v žádné z těchto publikací se nevylučuje sepsání stížnosti státnímu orgánu na průklepovém papíru určitého formátu ani se toto nepokládá za neslučitelné s postupem advokáta. Na základě těchto tvrzení se stěžovatel domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí a tím i kárného opatření ve výši 10 000 Kč. Dotazem u České advokátní komory bylo zjištěno, že rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory z 19. 12. 1997 bylo potvrzeno odvolacím senátem České advokátní komory z 3. 7. 1998 a nabylo právní moci dne 10.8. 1998. Ústavní soud z ústavní stížnosti stěžovatele zjistil, že jde o podání, které i v tomto případě nesplňuje celou řadu formálních náležitostí, jejichž splnění musí být advokátovi České advokátní komory - zvláště pak v daném případě - zřejmé a že kromě toho jde o text vytištěný téměř nečitelně v jediném exempláři tak, že pokus tento text okopírovat skončil neúspěchem. Stěžovatel se odvolává na to, že etické zásady stanovené pro styk advokáta s orgány veřejné moci, v žádné z dostupných příruček společenského chování nenalezl. Tuto argumentaci Ústavní soud odmítá, neboť pro advokáta, který je činný v právním státě nemůže být obtížné nebo neobvyklé zjistit, které způsoby chování a jednání a které hodnoty mravnosti a lidské důstojnosti je třeba respektovat, aniž by byly výslovně vypočteny v jednotlivých ustanoveních, což ostatně není vůbec možné. Ústavní soud připomíná, že i Listina základních práv a svobod v čl. 1 stanoví princip lidské důstojnosti a má za to, že i po stěžovateli lze právem požadovat, aby se při podávání ústavních stížností choval důstojným způsobem. V článcích 16 odst. 4, čl. 17 odst. 4, v čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se např. hovoří o "mravnosti", samozřejmě opět, aniž by Listina základních práv a svobod specifikovala tento pojem nebo odkazovala na výčet takových způsobů společenského chování, které se v rámci tohoto pojmu pohybují. Vzhledem k tomu má Ústavní soud zato, že i pro stěžovatele je přiměřené, aby nalezl způsoby jednání a chování, které odpovídají principům důstojnosti a mravnosti. Vzhledem ke všem těmto okolnostem Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a tuto stížnost na základě § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Protože ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla včas podána, použil Ústavní soud ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl, aniž zkoumal, zda stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 5. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler Předseda I. Senátu Ústavního soudu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-393/98-98)