# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 380/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 380/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.380.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 11. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: lhůta, podíl/vypořádací, právní úkon/neplatný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 26, čl. 11 odst.1, čl. 4; 40/1964 Sb., § 39; 42/1992 Sb., čl.; 513/1991 Sb., § 233, § 224

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

K tomu je třeba dodat, že samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě nemusí znamenat, že vskutku došlo k vyčerpání všech právních prostředků ochrany. Tak je tomu i v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, bylo vydáno kasační zrušovací rozhodnutí a řízení ve věci samé proto dále pokračuje. Postup, kdy se Ústavní soud necítí oprávněn vstupovat do řízení, které - pokud jde o rozhodnutí o vlastním meritu věci - neskončilo a dále probíhá, odpovídá i zásadě minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 380/98 a usnesení sp. zn.
I. ÚS 248/99).

V daném případě stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Benešově a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Meritorní rozhodnutí prozatím nebylo vydáno, řízení dále pokračuje a stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. Jinak řečeno: ústavní stížnost je předčasná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny (procesní) prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že argument, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájem stěžovatele, a proto by Ústavní měl postupovat podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nemohl akceptovat. O aplikaci tohoto ustanovení lze uvažovat pouze v případech, kdy stěžovatel (z různých důvodů) nevyčerpal (tj. nevyužil) všechny (procesní) prostředky k ochraně práva, tedy již možnost čerpat takové prostředky nemá. O takový případ se ovšem nejedná.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-380/2000-2000)