# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 38/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 38/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:1.US.38.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: byt/vyklizení, nájem, právní úkon/obsah
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 39, § 686, § 717, § 3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2000 napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu odvolacího, ze dne 15. 10. 1999, čj. 25 Co 573/99 - 115, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 1999, čj. 11 C 45/99 - 41, a navrhla zrušení napadeného rozsudku. Svou ústavní stížnost odůvodnila tím, že uvedeným rozsudkem odvolacího soudu došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva, vyplývajícího především z čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho také z článku 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky
V průběhu řízení zjistil Ústavní soud, že shora uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka rovněž dovoláním, podaným u Nejvyššího soudu České republiky, takže bylo nutné vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o tomto dovolání.

Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 29. 1. 2002, čj. 26 Cdo 662/2000 - 133, zrušil jak shora označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, tak i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 1999, čj. 11 C 45/99 - 41, a věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") a předpisy vydané k jeho provedení. Podle § 154 OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení a § 167 odst. 2 OSŘ stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Z toho vyplývá, že i pro usnesení Ústavního soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

V době rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatelky napadený rozsudek odvolacího soudu již neexistuje, protože byl zrušen shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR. Tím vznikla situace, která činí ústavní stížnost nepřípustnou, protože její předmět zanikl. Ústavní soud nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí napadená ústavní stížností, která byla v mezidobí zrušena k tomu příslušným orgánem veřejné moci .

Na základě shora uvedených skutečností soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-38/2000-2000)