# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3757/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3757/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.3757.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 12. 2012
- Datum zveřejnění: 10. 1. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: poplatek/osvobození, doručování/neúčinnost doručení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1; 549/1991 Sb.; 99/1963 Sb., § 46

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení, kterými odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí jeho žádosti na vrácení soudního poplatku ve výši 9 040,- Kč, jeho návrhu na rozhodnutí o neúčinnosti doručení usnesení č. j. 29 Co 268/2011-101 ze dne 13. 6. 2011, dále jeho žádosti o osvobození od zaplacení soudního poplatku, jakož i návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. V podáních k Ústavnímu soudu pak popsal obsah svých návrhů, vyjádřil své názory na k nim učiněné úkony soudů a vyslovil přesvědčení, že jejich postupem a rozhodnutími bylo zasaženo mj. do jeho práva na spravedlivý proces, byl mu ztížen přístup ke spravedlnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal napadená rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu, opodstatněně je jako správná potvrdil a v odůvodnění svých usnesení se vypořádal se všemi odvolatelem (nyní stěžovatelem) uplatněnými námitkami tak, že lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3757/12-1)