# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 374/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 374/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.374.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 10. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
- Klíčová slova: dítě, výkon rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 94/1963 Sb., čl.

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

V návrhu ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne
19. 6. 2001, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud Okresnímu soudu Ústí nad Labem přikázal, aby bezodkladně v řízení o výkon rozhodnutí pokračoval. V doplnění ústavní stížnosti, doručené dne 10. 10. 2001, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, že nečinností Okresního soudu v Ústí nad Labem v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilým synem v době od 22. 8. 2000 do 2. 10. 2001 bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu a že se okresnímu soudu přikazuje, aby bezodkladně v předmětném řízení o výkon rozhodnutí pokračoval.

Stěžovatel ve svém podání uvádí, že dne 3. 1. 2001 a následně dne 9. 4. 2001 zaslal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem ke sp. zn. 18 P 114/2000 písemnou výzvu k pokračování v řízení o výkon rozhodnutí.

Stěžovatel je toho názoru, že téměř roční nečinností okresního soudu v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě jeho styku se synem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu. K podpoře své argumentace o povinnosti soudu pokračovat v řízení o výkon rozhodnutí uvádí právní předpisy a judikaturu včetně Ústavy ČR a ústavního řádu České republiky.

Soudce zpravodaj si k posouzení podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ústí nad Labem. Z jeho vyjádření vyplynulo, že ve věci nezl. L. P. je vedeno řízení o úpravu výchovy a výživy dle § 50 a § 26 zákona o rodině, úpravě styku, zákazu styku a zbavení rodičovských práv, tedy je současně vedeno několik řízení týkajících se nezletilého, navíc účastníci nejsou schopni se dohodnout na sebemenších věcech.

K námitce stěžovatele na téměř roční nečinnost v řízení o výkon rozhodnutí soud uvedl, že soudce se musel nejprve seznámit se spisem, po jeho postoupení a podaných návrzích na vydání předběžných opatření matkou v září 2000 a březnu 2001. Z výzvy stěžovatele k pokračování v řízení o výkon rozhodnutí ze dne 3. 1. 2001 nevyplývalo, že by otci nebyl vůbec umožněn styk se synem v některém stanoveném termínu, ale pouze nenaplnění celé doby styku, a to soud, s ohledem na vyjádření znalců a zájem nezletilého, nepokládal za důvod k pokračování ve výkonu rozhodnutí.

Závěrem uvádí, že ve věci výkonu rozhodnutí bylo nařízeno jednání na 29. 10. 2001.

Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že jeho podání obsahuje výzvu Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k pokračování v řízení o výkon rozhodnutí ze dne 3. 1. 2001 ke sp. zn. 18 P 114/2000, ve kterém stěžovatel uvedl, že matka nezletilého jeho styk se synem maří a i nadále vytváří nepřijatelné podmínky. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti netvrdí, kromě toho, že zaslal výše zmíněnou výzvu soudu ke sp. zn. 18 P 114/2000, že by se byl o odstranění průtahů způsobených soudem pokusil zákonem předvídaným postupem, jak mu umožňuje ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - tedy obrátit se na orgán státní správy soudu se stížností na postup soudu, jde-li o průtahy v řízení - a ustanovení § 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě se stěžovatel neobrátil se stížností na postup soudu ohledně průtahů v řízení na orgány státní správy soudů.

Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k úloze Ústavního soudu rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod nelze již domáhat jiným zákonným způsobem, nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-374/01-01)