# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3682/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3682/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.3682.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 10. 2012
- Datum zveřejnění: 24. 10. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: zaměstnanec, výpověď, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 262/2006 Sb., § 52 písm.g; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení citovaného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčena v právech, zaručených v čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že soud I. stupně zamítl její žalobu, v níž brojila proti výpovědi z pracovního poměru a navrhovala vyslovení neplatnosti výpovědi, kterou jí dal zaměstnavatel, a to dle jejího přesvědčení z důvodů, které neměly právní oporu a neodpovídaly jejímu jednání na pracovišti. Podle ní bylo chování a jednání zaměstnavatele na pracovišti vůči její osobě diskriminační a v rozporu s dobrými mravy, na jeho postup v řízení poukazovala, soudy však k tomu nepřihlížely, svá řízení vedly tak, že nerespektovaly ani ustanovení o rovnosti účastníků a rozhodly v rozporu se zákonem.

Ústavní stížnost je oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí a rozhodnuto o nákladech řízení, a opodstatněně jej s poukazem na zjištěný skutkový stav a na obsah § 52 písm. g) zákoníku práce potvrdil. Své rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem a za použití výkladu příslušných ustanovení zákoníku práce odůvodnil, proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané v § 132 občanského soudního řádu, pak nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). V posuzované věci při hodnocení důkazů soudy s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu rozpor shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3682/12-1)