# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3656/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3656/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.3656.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 10. 2012
- Datum zveřejnění: 23. 10. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: advokát/odměna, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 484/2000 Sb., § 3 odst.1; 99/1963 Sb., § 202 odst.2, § 142

## Výrok

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

## Odůvodnění

Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručených články 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i o porušení článku 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši. Svou ústavní stížnost rovněž spojil s návrhem na zrušení shora specifikovaných právních předpisů (jejich jednotlivých ustanovení).

Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení v žalobě specifikované finanční částky, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení odměnu za zastupování advokátem ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané jistiny a náhradu hotových výdajů a náhradu za zaplacený soudní poplatek, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.

V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil, neboť i podle jeho mínění je aplikace shora cit. nálezu v právě projednávané věci zcela přiléhavá. Ostatně, obsahovou správnost závěrů, z níž právě citovaný nález vychází, potvrdil nedávno Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 (šlo o nález vzešlý z řízení o jedné z mnoha typově shodných stížností stěžovatele; právě citovaným nálezem přitom nebylo vyhověno žádné části jeho tehdejšího stížnostního žádání).

Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Návrhy stěžovatele na zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu sdílejí právní osudy ústavní stížnosti. Tomu odpovídá i ustálená judikatura Ústavního soudu.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud ještě poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, když je mu náhled Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem pro možnost obrátit se na právě jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3656/12-1)