# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3489/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3489/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:1.US.3489.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 1. 2022
- Datum zveřejnění: 11. 2. 2022
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelé dali vedlejšímu účastníku neodůvodněnou výpověď nájmu bytu, proti které se vedlejší účastník bránil žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami (dále jen "nalézací soud"). Poté, co se stěžovatelé omluvili z nařízeného jednání a vyjádřili se k žalobě tak, že daná výpověď je pro absenci důvodu zdánlivým právním jednáním, k němuž se nepřihlíží, vzal vedlejší účastník žalobu zpět. Nalézací soud řízení zastavil a výrokem III napadeného usnesení zavázal stěžovatele k náhradě nákladů vedlejšího účastníka ve výši 7 543,40 Kč. Uvedený výrok usnesení nalézacího soudu napadly obě strany odvoláním, Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") neshledal důvodným žádné, přesto napadený výrok změnil - snížil výši přiznané náhrady nákladů vedlejšího účastníka na částku 6 793,40 Kč.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Porušení svých základních práv dovozují stěžovatelé z uložení povinnosti nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši necelých 7 000 Kč. Ústavní soud není při nejlepší vůli z obsahu ústavní stížnosti ani napadených rozhodnutí schopen dovodit, že by stěžovatelům uložením uvedené povinnosti vznikla natolik citelná újma, aby byla způsobilá dosáhnout intenzity porušení jejich základních práv.

5. V bagatelních věcech stejně jako v otázce nákladů řízení (v projednávané věci se kumuluje obojí) Ústavní soud a priori shledává ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)], leda by byla napadená rozhodnutí stižena elementárními vadami řízení jako např. úplnou absencí odůvodnění, svévolnou interpretací právních předpisů či jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti. Nic podobného zde nezaznamenal a nesouzní ani s tvrzeným nerespektováním judikatury [nález sp. zn. I. ÚS 315/07 ze dne 17. 12. 2008 (N 224/51 SbNU 799)], naopak s ní napadená rozhodnutí shledává plně souladnými. Ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. bylo podle popsaného skutkového stavu aplikováno standardně a odůvodněně. Bližší pozornost Ústavního soudu věc nezasluhuje, neprovázejí ji žádné (mimořádné) okolnosti, které by ji činily ústavně významnou [a contrario např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3489/21-1)