# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3469/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3469/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.3469.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 2. 12. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: směnečný platební rozkaz, odůvodnění, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 11. 2013, stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem dle čl. 36 odst. 1 (ve spojení s čl. 2, odst. 2 a čl. 4, odst. 1, 2, 3 a 4) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé podali směnečné námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, ten však napadenými rozsudky soudy ponechali v platnosti.

2. Napadenými rozhodnutími se soudy vypořádaly se všemi směnečnými námitkami stěžovatelů. Námitku nepravých podpisů shledaly soudy opožděnými, s námitkou, že směnka měla být vystavena jakou zajišťovací, se soudy vypořádaly. Soudy rovněž vypořádaly námitku, že stěžovatelé podepsali jinou podobu směnky, neboť se jednalo o blankosměnku. Neprovedení stěžovateli navržených důkazů soudy náležitě odůvodnily.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uplatnili stejnou argumentaci jako v řízení před obecnými soudy a jen obecně odůvodnili své tvrzení o zásahu do svého práva na spravedlivý proces tím, že soudy měly posuzovat vzájemná práva a povinnosti při uzavírání smluv a hodnotit jejich proporcionalitu. V obecné rovině odkazují stěžovatelé na to, že Ústavní soud údajně dovozuje absolutní neplatnost úkonů, které byly pouze jednostranně výhodné.

4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavnímu soudu však nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a své stanovisko stěžovatelům řádně objasnily.

6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3469/13-1)