# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3391/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3391/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.3391.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 2. 2021
- Datum zveřejnění: 18. 2. 2021
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný, lhůta/zmeškání
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 240 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní soud je před samotným posouzením ústavní stížnosti povinen přezkoumat, zda ta splňuje příslušné náležitosti a jestli jsou dány podmínky jejího projednání vymezené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jednou z takových podmínek je mimo jiné i to, zda je přípustná.

3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

4. Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodal zákonem předepsaným způsobem dovolání.

5. V přezkoumávané věci Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro opožděnost. Přesvědčivě přitom v odůvodnění vysvětlil, že bez ohledu na tvrzení stěžovatele o nemožnosti podání dovolání z důvodu nemoci advokáta je lhůta pro podání dovolání ze zákona bez výjimky nevratná. Nelze přehlédnout, že samotná ústavní stížnost se této skutečnosti fakticky nevěnuje a nepředkládá žádné argumenty, proč by postupu Nejvyššího soudu měl Ústavní soud věnovat pozornost. Stěžovatel tedy nepodal dovolání řádně a nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práva.

6. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3391/20-1)