# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3389/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3389/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:1.US.3389.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 1. 2022
- Datum zveřejnění: 11. 2. 2022
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
- Klíčová slova: poplatek/osvobození, poplatek/soudní
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 549/1991 Sb.; 99/1963 Sb., § 138

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel podal k Okresnímu soudu v Karviné (dále jen "nalézací soud") proti vedlejšímu účastníku žalobu o zaplacení 129 694 817 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené krachem společnosti OKD, a.s. (jejímž byl vedlejší účastník statutárním orgánem), v důsledku čehož ztratily hodnotu akcie společnosti NWR N. V., které stěžovatel vlastnil. K žalobě připojil stěžovatel návrh na osvobození od soudních poplatků v rozsahu 70 %, který nalézací soud napadeným usnesením zamítl, což rovněž napadeným usnesením potvrdil i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu argumentaci, kterou již uplatnil před obecnými soudy a která byla beze zbytku vypořádána (včetně ústavnosti napadeného předpisu). Ústavní soud k tomu v zásadě nemá co dodat.

5. Skutečnost, že vysoká částka soudního poplatku činí podobné soudní řízení pro většinu občanů nedostupným, nebyla obecnými soudy zpochybněna, bylo pouze logicky a srozumitelně osvětleno, že je bez vlivu na posouzení majetkových poměrů stěžovatele, které ani částečné osvobození neodůvodňují. Jelikož obecné soudy na základě skutkových zjištění (stěžovatelem nerozporovaných) dospěly k závěru, že v případě stěžovatele nejsou naplněny předpoklady § 138 občanského soudního řádu a tento svůj závěr přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem odůvodnily, nevzniká Ústavnímu soudu prostor do jejich nezávislé rozhodovací činnosti zasahovat; Ústavní soud není další přezkumnou instancí a neshledává, že by napadenými rozhodnutími byl stěžovatel dotčen na svých základních právech. Jestliže obecné soudy dospěly k závěru, že je v (dokonce disponibilních) možnostech stěžovatele soudní poplatek (byť značné výše) uhradit a není proto důvod jej od této fiskální povinnosti osvobozovat, pak nemůže jít o porušení jeho práva na přístup k soudu.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3389/21-1)