# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3387/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3387/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.3387.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 12. 2025
- Datum zveřejnění: 20. 1. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: telekomunikace
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 127/2005 Sb., § 67 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Základem nyní posuzované věci je spor mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí o povinnosti uhradit dlužnou cenu za poskytované služby elektronických komunikací. Český telekomunikační úřad rozhodl o návrhu stěžovatelky tak, že je povinna uhradit dlužnou cenu ve výši 7 333,28 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím zamítl stěžovatelčinu žalobu o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu podle části páté občanského soudního řádu. Odvolací soud prvostupňový rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelčino dovolání.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení práv spatřuje stručně řečeno v tom, že obecné soudy údajně jednaly svévolně, nevypořádaly se s její argumentací a odmítly její důkazní návrh.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud totiž není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.

5. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že obsah ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry obecných soudů a opakování námitek již uplatněných a řádně vypořádaných správními soudy. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelčina argumentace postrádá ústavněprávní rozměr, a to nejen s ohledem na to, že předmětem sporu je bagatelní částka. Obecné soudy v napadených rozhodnutích stěžovatelce srozumitelným, logickým a ústavním požadavkům vyhovujícím způsobem vysvětlily, že nárok vedlejší účastnice není promlčený, že jí předložený dobropis není relevantní, neboť se týká období, které není předmětem žaloby, a že návrh na doplnění dokazování výslechem jednatele stěžovatelky byl nadbytečný. Co se týče námitky nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí v rámci přezkumu závazných stanovisek, Ústavní soud připomíná, že smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, a též dodržení principu vyloučení libovůle. Potřebný rozsah nezbytného odůvodnění se odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení. Nelze jej chápat tak, že nutně vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument [již usnesení ze dne 25. října 1999 sp. zn. IV. ÚS 360/99 (U 68/16 SbNU 363); rozsudek Evropského soudu pro lidská ze dne 9. prosince 1994, Ruiz Torija proti Španělsku, č. stížnosti 18390/91, bod 29]. Těmto požadavkům napadená rozhodnutí dostojí. Také odmítnutí důkazního návrhu pro nadbytečnost je v souladu s judikaturou Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů [např. již nález ze dne 30. června 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 337)].

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3387/25-1)