# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3377/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3377/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.3377.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 12. 2020
- Datum zveřejnění: 18. 1. 2021

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí ve věci zákonnosti rozhodnutí o prodloužení stavebního povolení na stavbu ze dne 17. 12. 2012 "Oprava inženýrských sítí v ulicích XYZ M. - SO 01 - oprava komunikace", řízením před správními soudy, kdy krajský soud i Nejvyšší správní soud žalobu i kasační stížnost zamítly. Stěžovatelé tvrdí, že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv dle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 17, čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelé dále navrhují, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na jejich zastoupení zcela zaplatí stát.

3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

4. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

5. Stěžovatelé při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou řádně zastoupeni advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelé byli opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučeni (např. usnesení ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2716/17, ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. III. ÚS 3031/18 a další).

6. Stěžovatelé jsou tedy již dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby další podání již tuto vadu neobsahovalo.

7. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

8. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

9. Pokud jde o náklady právního zastoupení, může soudce zpravodaj za podmínek uvedených v § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout, že náklady zastoupení stěžovatelů zcela nebo z části zaplatí stát, avšak toliko v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.

10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3377/20-1)