# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3337/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3337/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.3337.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 12. 2020
- Datum zveřejnění: 18. 1. 2021
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
- Klíčová slova: dovolání/přípustnost, dovolání/náležitosti, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 236, § 237, § 241a odst.2, § 243c odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se dříve, než přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zabýval nejprve splněním jejích procesních podmínek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, nepřípustná. Pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, ústavní stížnost proti němu přípustná sice je, ovšem Ústavní soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Pro tento závěr svědčí následující důvody.

Stěžovatelka podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, aniž řádně vymezila předpoklady přípustnosti dovolání. Stěžovatelka totiž v dovolání toliko ohlásila uplatnění všech čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zároveň, a to dílčím způsobem, aniž však vůbec konkretizovala, jak je ten který předpoklad přípustnosti naplněn na pozadí právního posouzení učiněného odvolacím soudem. Naopak v dovolání obsáhle rekapitulovala průběh řízení před soudy nižších stupňů a poukazovala na dle jejího názoru významné skutkové okolnosti svého případu. Jejich revizi však dovolání jako mimořádný opravný prostředek otevřeno není. Stěžovatelkou podané dovolání tedy nenaplnilo žádný ze čtyř zákonem předvídaných a uplatněných předpokladů přípustnosti, pročež Nejvyšší soud takové dovolání jako vadné odmítl. Tvrdí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že Nejvyšší soud přehlédl otázky, jež formulovala v samotném závěru svého dovolání pod bodem III, dlužno podotknout, že se nejedná o otázky, na nichž spočívá právní posouzení věci městským soudem. Navíc stěžovatelka je předestřela optikou vlastního hodnocení skutkového stavu, a nikoli na pozadí úvah o skutkovém stavu, k nimž naopak dospěl odvolací soud, potažmo soud nalézací. Přitom právě soudy zjištěným, a nikoli účastníkem nabízeným skutkovým stavem je Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu vázán. Nejvyšší soud tedy nepochybil, pakliže takové dovolání nepodrobil věcnému přezkumu.

Ústavní soud za této situace podotýká, že v případě takto vadně podaného dovolání je nelze pokládat za řádně uplatněné, resp. vyčerpané, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích (tj. v daném případě proti napadenému rozsudku odvolacího soudu) nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu č. 460/2017 Sb.).

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3337/20-1)