# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3308/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3308/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.3308.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 18. 1. 2013

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2012, stěžovatel napadl sdělení Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") ze dne 29. 6. 2012, č. j. 441/2012-OD-SPZ (dále jen "sdělení ministerstva"), kterým byl informován o tom, že jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl odložen. Rovněž uvedl, že napadá související předcházející sdělení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "státní zastupitelství") vedená pod sp. zn. 1 VZZ 29/2012 (dále jen "sdělení státního zastupitelství"), kterými byl vyrozumíván v tom směru, že jeho podněty k přezkoumání zákonnosti jsou postupovány ministerstvu.

Stěžovatel má za to, že sdělením ministerstva došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Je přitom přesvědčen, že sdělení státního zastupitelství byla podkladem pro sdělení ministerstva. Navrhuje proto, aby sdělení ministerstva i sdělení státního zastupitelství Ústavní soud zrušil.

II.
Ústavní soud není k projednání návrhu příslušný.

Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení sdělení ministerstva a státního zastupitelství, kdy v textu ústavní stížnosti o nich hovoří způsobem, jakoby se jednalo o rozhodnutí orgánů veřejné moci. Ústavní soud je však nuceno konstatovat, že se o žádná rozhodnutí nejedná. Předmětné přípisy mají nejen dle svého označení, ale i svým reálným obsahem skutečně toliko charakter informativních sdělení. Stěžovatelův petit žádající jejich zrušení tedy nelze reflektovat. Zrušení přípisu, který nemá charakter rozhodnutí, není možné.

Rozhodnutími, která stěžovatel ústavní stížností v souvislosti se svým trestním řízení napadnout mohl, byla příslušná rozhodnutí o vině a trestu ve věci samé. Tuto možnost ostatně také využil (viz ústavní stížnost sp. zn. II. ÚS 3462/10).

Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3308/12-1)