# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 33/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 33/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:1.US.33.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 2. 2026
- Datum zveřejnění: 26. 2. 2026
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: protokol, soud/jednání
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 40 odst.8

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") o námitkách stěžovatele proti znění protokolu o zhlédnutí ze dne 1. 8. 2025. Obvodní soud uvedl, že námitku do protokolace je třeba z povahy věci uplatnit nejpozději do skončení daného jednání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 20214 sp. zn. 21 Cdo 2737/2012). Protože stěžovatel i jeho právní zástupce byli úkonu zhlédnutí dne 1. 8. 2025 osobně přítomni, doplnění protokolu nežádali a neměli ani námitky proti jeho znění, obvodní soud námitky stěžovatele k protokolaci zamítl.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení představuje zásah do jeho procesních práv v podobě odepření efektivní možnosti domáhat se toho, aby byl klíčový důkazní úkon v řízení zaznamenán přesně a úplně. Stěžovatel uvádí, že přímo při zhlédnutí zaznělo ze strany soudkyně sdělení, že obsah úkonu bude zachycen v protokolu ve spise a že účastníci mohou následně podat návrhy na doplnění protokolace. Tím soud u stěžovatele legitimně vyvolal očekávání, že případně námitky proti znění protokolu bude možné uplatnit poté, co bude protokol vyhotoven.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, avšak ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Jak vyplývá z usnesení, kterými Ústavní soud rozhodoval o obdobných věcech v minulosti (např. ze dne 13. 7. 2016 sp. zn. II. ÚS 1876/16 nebo ze dne 24. 2. 2011 sp. zn. I. ÚS 392/11), rozhodnutí soudu o námitkách proti znění protokolu je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, které nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a není proti němu přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu]. Z pohledu Ústavního soudu se tedy nejedná o pravomocné rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by teprve byla přípustná ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. Vzhledem k uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítla.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-33/26-1)