# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 326/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 326/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.326.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 4. 2020
- Datum zveřejnění: 1. 6. 2020
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, dovolání
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2020 domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2019 č. j. 72 Co 244/2019-111.

Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo základní náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl navrhovatel dne 17. 2. 2020 vyzván k odstranění jeho vad ve lhůtě jednoho měsíce.

Z elektronické evidence Infosoud Ústavní soud ověřil, že navrhovatel podal proti napadenému rozsudku dne 28. 1. 2020 rovněž dovolání.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost tedy představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Pakliže je přípustný opravný prostředek následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností také na jeho základě vydané rozhodnutí. K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod totiž nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, a to aniž by s ohledem na uvedené trval na odstranění vad návrhu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-326/20-1)