# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3245/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3245/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.3245.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 9. 2012
- Datum zveřejnění: 4. 10. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dovolání
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 237 odst.1 písm.b, § 237 odst.1 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé se svou ústavní stížností, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadají v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo uvedeným rozhodnutím odmítnuto dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně shora označenému, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu I. stupně v záhlaví označený, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů směřující proti stavební společnosti o bezplatné odstranění vad díla, eventuálně o zaplacení částky 80 000,- Kč s příslušenstvím. Dovolání stěžovatelů proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud se nejprve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti v poměru k rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pouze v případě, že by v této části byla ústavní stížnost důvodná, mohl by se věcně zabývat i rozhodnutími soudů nižších stupňů.

Dovolací soud se samotným meritem věci nezabýval. V odůvodnění svého odmítavého rozhodnutí - na něž lze odkázat - dostatečně vysvětlil, že podmínky přípustnosti dovolání stěžovatelů nejsou dány, neboť fakticky a výlučně jimi v dovolání uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je v případě dovolání přípustnost opírajícího o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zapovězen, přitom přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dána. Dovolací soud tak postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy a zásah do práva stěžovatelů na soudní ochranu zaručovaného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod samotným rozhodnutím dovolacího soudu Ústavní soud neshledal. V této části proto ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud pak jde o rozhodnutí soudů I. a II. stupně, stěžovatelé patrně pokládají ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjejí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy Nejvyšší soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona 60ti denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 23. srpna 2012 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně v záhlaví označeným podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3245/12-1)