# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3240/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3240/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:1.US.3240.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 4. 2010
- Datum zveřejnění: 7. 5. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: opatrovník
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 29 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti, doplněné podáním ze dne 14. 4. 2010, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Podle stěžovatele nebyly v jeho případě splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 OSŘ, neboť podle lékařské zprávy byla jeho neschopnost zúčastnit se řízení u soudu pouze přechodná. Opatrovník byl nečinný, neinformoval jej o doručených písemnostech, nikdy ho nekontaktoval ani mu nesdělil, že je na 16. 10. 2009 nařízeno jednání. Soud tak ustanovením opatrovníka postupoval nepřípustně formalisticky s cílem urychlit své řízení.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2009, čj. MSPH 79 INS 104/2009-A-32, byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2009, čj. 2 VSPH 195/2009-B-21, napadené usnesení potvrdil a rozhodl o výši hotových výdajů a odměny opatrovníka stěžovatele.

K ustanovení opatrovníka stěžovateli došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2009, čj. 2 VSPH 195/2009-B-17. Opatrovníkem mu byla ustanovena advokátka Mgr. J. Č. z toho důvodu, že se stěžovatel ze zdravotních důvodů nemohl účastnit jednání u odvolacího soudu.

Poté co Ústavní soud prostudoval obsah ústavní stížnosti a napadeného unesení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že mu byl v řízení před odvolacím soudem ustanoven opatrovník, ač pro to nebyly splněny potřebné předpoklady.

Nutno podotknout, že o ustanovení opatrovníka byl informován, protože mu zmíněné usnesení bylo řádně doručeno dne 21. 9. 2010. Stěžovatel sice navrhl zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, čj. 2 VSPH 195/2009-B-21, ale veškerá jeho argumentace v podstatě směřuje pouze proti postupu soudu, jímž mu byl ustanoven opatrovník. Samotnému ustanovení opatrovníka se stěžovatel tehdy nijak nebránil, jen požádal soud o odročení zmíněného ústního jednání s tím, že se ho chce osobně zúčastnit.

Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel jednak věděl, že mu soud ustanovil opatrovníka, jednak věděl, že ve věci proběhne jednání. Ustanovení opatrovníka se tehdy nijak nebránil a jeho ustanovení mu začalo vadit teprve poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl v jeho neprospěch. Pokud s ustanovením opatrovníka nesouhlasil, měl se jeho ustanovení adekvátním způsobem bránit. To neudělal, protože byl zřejmě s jeho ustanovením srozuměn. Za této situace tedy měl svého opatrovníka, v souladu se zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" (pozn. "právo přeje bdělým"), kontaktovat, požádat jej o součinnost, případně mu svou součinnost poskytnout. Za této situace tvrzení stěžovatele o porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, vyplývajícího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nemůže obstát.

Zásady spravedlivého procesu podle Listiny základních práv a svobod zajišťují, v souladu s obecnými procesními předpisy, že v řízení před obecnými soudy bude zejména zaručeno, že věc účastníka soudního procesu bude projednána veřejně, v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny. Ústavní soud v přezkoumávané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3240/09-1)