# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3193/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3193/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.3193.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 11. 2019
- Datum zveřejnění: 28. 11. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: důchod/invalidní
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2; 359/2009 Sb., § 6; 582/1991 Sb., § 16b, § 4 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 1. 10. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 7. 2015, č. j. X, byla zamítnuta žádost stěžovatele o invalidní důchod, vycházející z posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 16. 6. 2015, č. j. LPS/2015/1298-JC-CSSZ, podle něhož pracovní schopnost stěžovatele poklesla o 10% - tedy není invalidní. Posudkový lékař přitom vyšel z kapitoly V, položky 7, písm. a) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb. Podané námitky zamítla ČSSZ rozhodnutím ze dne 11. 12. 2015, č. j. X/46091-KRM. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určil posudkový lékař podle kapitoly V., položky 7 písm. b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb. Posudkový lékař stanovil pokles pracovní schopnosti stěžovatele o 30%, přičemž rozmezí poklesu pracovní schopnosti je od 30 do 45%.

Proti rozhodnutí ČSSZ o námitkách podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, č. j. 29 Ad 26/2015-176, zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 4 Ads 275/2017-42.

Stěžovatel je toho názoru, že jak správní orgány, tak i obecné soudy pochybily, když postižení stěžovatele nekvalifikovali jako těžké postižení, ač jsou splněna kritéria daná v kap. V. pol. 7, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb, s poklesem pracovní schopnosti o 70%. Posudek PK MPSV ČR Hradec Králové ze dne 13. 5. 2016, který je stěžejním důkazem, nesplňuje podle stěžovatele požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Tento posudek se nevypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Krajský soud i Nejvyšší správní soud neodstranily zjevně chybějící a nepřesně formulované náležitosti a rozporuplnost posudku přibráním odborného ústavu k posouzení schopnosti stěžovatele vykonávat výdělečnou činnost.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

Převážná většina námitek v ústavní stížnosti se vztahuje k hodnocení stěžovatelova zdravotního stavu. Jde tedy o námitky ke zjišťování skutkového stavu. Ústavní soud však není další instancí v soustavě soudů a v zásadě mu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů a skutková zjištění obecných soudů. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze extrémní excesy [srov. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Současně je třeba mít na paměti, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si ovšem pro nedostatek odborných lékařských znalostí nemůže učinit úsudek o této otázce sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na http://www.nssoud.cz). Dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení"), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Členy posudkových komisí jsou mimo jiné lékaři (srov. § 16b zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Významnou roli při přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci invalidního důchodu tak hraje hodnocení lékařských posudků, čemuž se obecné soudy řádně věnovaly.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před krajským soudem i Nejvyšším správním soudem a která, jak je zřejmé z výše uvedeného, jimi byla dostatečným způsobem vypořádána. Ústavní soud je přesvědčen, že v této konkrétní posuzované věci není důvodu, aby závěr Nejvyššího správního soudu neakceptoval, když napadené rozhodnutí považuje za řádně odůvodněné a přesvědčivé. Zásah do práv, který stěžovatel namítá, proto Ústavní soud nezjistil.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3193/19-1)