# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3112/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3112/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:1.US.3112.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 12. 2009
- Datum zveřejnění: 21. 12. 2009
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265b odst.1 písm.g

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. 12. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 12. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové. Stěžovatel na str. 6 své ústavní stížnosti uvedl, že "podal prostřednictvím obhájkyně k Nejvyššímu soudu ČR dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) trestního řádu, o němž nebylo doposud Nejvyšším soudem rozhodnuto." Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Hradci Králové ověřil, že stěžovatel dovolání skutečně podal.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2009 č. j. 9 T 13/2008-2885 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle ust. § 247 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "t. z."), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 let; podle ust. § 39a odst. 2 písm. d) t. z. byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvoláním napadený rozsudek krajského soudu byl Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne 12. 8. 2009 č. j. 4 To 45/2009-3075 ve výroku o trestu zrušen a nově byl stěžovateli, s ohledem na brzkou účinnost novely t. z. č. 40/2009 Sb., uložen trest v trvání 10 let.

Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel podal návrh na přezkoumání napadených rozhodnutí v rámci dovolacího řízení, tedy cestou mimořádného opravného prostředku. Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není ze seznamu zde uvedených řízení vyloučeno (na rozdíl od návrhu na obnovu řízení). Z toho nepochybně vyplývá, že podané dovolání je z hlediska dikce zákona posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele (na rozdíl od podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, který jím podle ustálené judikatury Ústavního soudu není).

Ze shora uvedeného vyplývá, že taková ústavní stížnost je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání, jež nemůže být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu (o takový případ by se jednalo toliko v občanskoprávním řízení, pokud by přípustnost dovolání posuzoval Nejvyšší soud podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3112/09-1)