# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3081/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3081/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:1.US.3081.23.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 2. 2024
- Datum zveřejnění: 18. 3. 2024
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: dokazování, důkaz/volné hodnocení, in dubio pro reo, trest
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 39, čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6; 40/2009 Sb., § 67, § 68

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

2. Stěžovatel byl v záhlaví citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, a to ve spolupachatelství s T. F. Stěžovatel byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k peněžitému trestu ve výši 5 000 000 Kč a k trestu propadnutí věci (zajištěných 1 500 000 Kč). Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody a nemajetkové újmy. Odvolání proti rozsudku bylo Vrchním soudem v Praze zamítnuto. Nejvyšší soud následně podané dovolání odmítl.

3. Stěžovatel ve stížnosti namítá, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když své závěry postavily toliko na nepřímých důkazech, které netvoří ucelený a na sebe logicky navazující řetězec, a trvá na tom, že se ke své trestné činnosti nedoznal. Dále napadá uloženou výši trestu, zejména peněžitý trest ve výši 5 000 000 Kč, když uvádí, že soudy nezjistily jeho majetkové poměry, peněžitý trest nebude schopen uhradit, a jedná se tak o faktické prodloužení trestu odnětí svobody. Dále tvrdí, že je postihován nejen za pokus podvodu, ale i za trestný čin vraždy, za který byl odsouzen pouze spoluobviněný T. F. Uložené tresty jsou zcela evidentně nespravedlivé a nepřiměřené a nepovedou k nápravě pachatele. Soudy navíc při jejich ukládání nevzaly v potaz celkovou délku řízení a nevěnovaly se jejich přiměřenosti. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti zdůraznil, že se soudy dopustily svévole, své rozhodnutí řádně nezdůvodnily a nezohlednily dopad uložení peněžitého trestu do jeho základních práv a svobod. Nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry a nezabývaly se otázkou dobytnosti peněžitého trestu.

4. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.

5. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnost. Do jejich rozhodování je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn vstoupit pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.

7. Námitkám stěžovatele se obecné soudy v napadených rozhodnutích již velmi obsáhle věnovaly a plně je vypořádaly. Z ústavněprávního pohledu jim přitom není co vytknout. Ústavní soud zde není od toho, aby přehodnocoval jejich skutkové závěry. V projednávané věci přitom nic nenasvědčuje tomu, že by při hodnocení důkazů nastal exces. Délka trestního řízení se rovněž nejeví excesivní. Soudy majetkové poměry stěžovatele zkoumaly a dospěly k závěrům, které nejsou ústavně nikterak problematické. Překážkou pro uložení peněžitého trestu podle § 67 trestního zákoníku navíc není, kdyby soudy zcela neobjasnily majetkovou situaci obviněného, jestliže by jinak měly dostatek podkladů pro závěr, že obviněný má prostředky k tomu, aby peněžitý trest zaplatil.[FJ1]

8. Ústavní soud proto uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3081/23-2)