# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 3055/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 3055/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.3055.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 12. 2007
- Datum zveřejnění: 13. 12. 2007

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zasáhl proti postupu téhož krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Ca 7/2006, kterým údajně zasahuje do jeho ústavně zaručených základních práv.

Stěžovatel při podání návrhu nebyl a není zastoupen advokátem - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), takže jeho návrh nelze považovat za řádnou ústavní stížnost.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl, je zřejmé, že postup, jímž nerespektuje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byl již opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 375/03, I. ÚS 609/06 nebo III. ÚS 669/06 a další). Tyto požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně 4 roky.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, lze pak až tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v souvislosti s každým jeho novým návrhem, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací je stěžovateli dostatečně jasné, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným návrhem v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučování pro konkrétní řízení. Ostatně stejný postup zvolil Ústavní soud i v případě stěžovatele vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1075/07.

V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-3055/07-1)