# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 301/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 301/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.301.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 2. 2013
- Datum zveřejnění: 26. 2. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: družstvo/bytové
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 462

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení s tím, že se rozhodnutím Nejvyššího soudu cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a současně navrhl, aby byla zrušena také předcházející rozhodnutí. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (č. j. 14 Cmo 92/2010-43 ze dne 22. 6. 2011), který změnil výrok soudu I. stupně, jímž bylo vyhověno jeho žalobě na určení, že žalovaná Česká republika není členem družstva a tuto žalobu zamítl, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten je odmítl s tím, že v dovolání předestřená otázka byla již soudem řešena a napadené rozhodnutí je v souladu s jeho ustálenou judikaturou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení odvolacího soudu a Nejvyššího soudu ČR zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání, kterým žalobce brojil proti rozsudku soudu II. stupně, poukazem na svou judikaturu vtahující se k přechodu členství v bytovém družstvu na stát na základě odúmrti, na soulad výroku odvolacího soudu s touto judikaturou a na obsah § 462 občanského zákona opodstatněně odmítl. Nutno dodat, že jak Nejvyšší soud, tak i Vrchní soud v Praze vyčerpávajícím způsobem svá rozhodnutí odůvodnily, a proto lze na tato odůvodnění v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-301/13-1)