# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2967/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2967/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.2967.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 11. 2025
- Datum zveřejnění: 8. 1. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, kupní smlouva
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít vadným hodnocením důkazů v řízení o stěžovatelově žalobě.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel se po žalovaném (vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem) domáhal zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že jde o nezaplacenou kupní cenu dřeva, které žalovaný vytěžil v lese stěžovatele. Žalovaný v lese těžil se souhlasem stěžovatele, spor se týkal množství vytěženého dřeva. Okresní soud ve Svitavách napadeným rozsudkem žalobu zamítl s tím, že žalovaný za dřevo, které prokazatelně vytěžil, zaplatil. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné odmítl.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy učinily skutková zjištění, která neodpovídají provedeným důkazům, a navíc neprovedly některé stěžovatelem navrhované důkazy. Stěžovatel tyto námitky vznášel i v dovolání, Nejvyšší soud je ale údajně nesprávně odmítl pro nepřípustnost.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud ověřil, že napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, přičemž zejména okresní soud se důkazní situací detailně zabýval a jeho závěry se jeví logické a přesvědčivé. Soudy také vysvětlily, proč nepřistoupily k provedení dalších důkazů. Vůči tomuto vysvětlení se stěžovatel blíže nevymezuje a nepředkládá v tomto směru žádnou ústavněprávní argumentaci. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud neshledává ani v usnesení Nejvyššího soudu, který se dovoláním kvazimeritorně zabýval (neodmítl jej pro vady), a to (pro úplnost) dokonce i nad rámec otázek způsobilých založit přípustnost dovolání.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2967/25-1)