# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 292/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 292/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.292.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 12. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
- Klíčová slova: byt/vyklizení, smlouva, tíseň, náklady řízení, diskriminace, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 10; 209/1992 Sb., čl. 8, čl. 14; 40/1964 Sb., § 49; 99/1963 Sb., § 143, § 150, § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

D. K. a J. K. (dále jen "stěžovatelé") se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 5. 2003, domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozsudků.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve přezkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k projednání, tj. zabýval se přípustností návrhu. Sdělením ze dne 25. 11. 2003 Okresní soud Praha - západ oznámil, že spis byl již dne 10. září 2003 zaslán Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. Podle sdělení Nejvyššího soudu ČR je dovolání vedeno pod sp. zn. 26 Cdo 1916/2003 a nebylo o něm dosud rozhodnuto.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ve sdělení publikovaném pod č. 32/2003 Sb. konstatoval Ústavní soud, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Protože stěžovatelé podali mimořádný opravný prostředek - dovolání, je jejich návrh ústavní stížnosti nepřípustný. V případě, že i po rozhodnutí dovolacího soudu budou stěžovatelé toho názoru, že došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, mají možnost obrátit se s ústavní stížností na Ústavní soud. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet dnem doručení rozhodnutí o dovolání bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí, tj. k rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2003, čj. 28 Co 91/2003 -95.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-292/03-03)