# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2893/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2893/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.2893.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 9. 2019
- Datum zveřejnění: 14. 10. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
- Klíčová slova: trestný čin/podvod, příslušnost/místní
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.1; 141/1961 Sb., § 314c odst.1 písm.a, § 188 odst.1, § 18

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 9. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě uznán vinným pod bodem 1 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 tr. z., pod body 2 - 6 čtyřmi přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. z., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 1 roku a 6 měsíců. Výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit poškozeným náhradu způsobené škody. Následně podané odvolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnuto.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v řízení před obecnými soudy opakovaně namítal místní nepříslušnost, neboť k jeho údajné trestné činnosti mělo dojít v Olomouci, Brně, Bruntále a v Praze. Stěžovatel nalézacímu soudu vytkl, že nepředložil věc nejbližšímu nadřízenému soudu, tj. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, tím byl odňat svému zákonnému soudci.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci té či oné právní normy, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud je toho názoru, že námitkou místní nepříslušnosti se řádně zabýval jak Okresní soud v Opavě, tak i Krajský soud v Ostravě. Ústavní soud považuje závěry obecných soudů za ústavně konformní a v podrobnostech lze na ně odkázat. Ostatně nelze přehlédnout, že i případné rozhodnutí toliko místně nepříslušným soudem není ani způsobilým dovolacím důvodem. Tím spíše nemůže být důvodem pro porušení základních práv stěžovatele.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2893/19-1)